Kukla
Kukla. Cf. Mkl. Etym. 146. V tomto čl. 5. ř. zd. oprav Sil v: Šil. — K. = přikrytí hlavy. Má kukli (šátek pod bradu zavá- zaný). U Kr. Městce. Psčk. Rány tři v hlavě a kukle v ničemž neposkvrněna ani krví ani ranami. NB. Tč. 93. A svrchu bude kukla. BO. Kuklice zelená s perlami. 1541. K. v tělocviku, vz KP. I. 534., 555. - K. řeholníků. Št. Kn. š. 135. Svou kuklu v zem povrhl mezi prelaty. 16. stol. — K., die Vermummung. My si kuklu nedáme strojiť. Jrsk. Vím to, že kuk'u získají (smích utrží). Dh. 141. O bláznový světe, proč se tak rád do Staškovy kukly obláčíš a Blažkovu če- pici na hlavu stavíš ? Zámrský. Málo těch hlav, na něž by se utrhačova k. nehodila. Č. M. 89. Každého, koho chtěli, v kuklu obláceli pikhartskou. Bart. 212. — K. v zool. Vz Schd. II. 506., Kukelka. Kuklice dravá, tachina ferox, zavalitá, t. grossa. Brm. IV. 499. — K. = toulec, slupka, die Hülse, Patrone. Čsk. — K., vz Kukelka (houska). Der Wecken. Laš. Tč. — K. = nevěstka. Ve vých. Čech. Všk. — Kukle, sam. u Ji- stebnice, u Písku a u Protivína. PL. Dle Wtr. byla Kukla dědina u Rakovníka. — K. rybník. Pátý program opav. gymn. 21. — Kukla, os. jm. D. ol. VIL 578., Blk. Kfsk. 1346., Sdl. Hr. IV. 142. — K. Frant, uči- tel. Vz Tf. H. 1. 3. vyd. 188., Jg. H. 1. 2. vd. 589.