KuklaKukla. Cf. Mkl. Etym. 146. V tomto čl. 5. ř. zd. oprav Sil v: Šil. —
K. =
přikrytí hlavy. Má kukli (šátek pod bradu zavá- zaný). U Kr. Městce. Psčk. Rány tři v hlavě a kukle v ničemž neposkvrněna ani krví ani ranami. NB. Tč
. 93. A svrchu bude kukla. BO
. Kuklice zelená s perlami. 1541. K. v tělocviku, vz KP
. I. 534., 555. -
K. řeholníků. Št
. Kn. š. 135
. Svou kuklu v zem povrhl mezi prelaty
. 16. stol
. —
K., die Vermummung. My si kuklu nedáme strojiť. Jrsk. Vím to, že kuk'u získají (smích utrží). Dh. 141. O bláznový světe, proč se tak rád do Staškovy kukly obláčíš a Blažkovu če- pici na hlavu stavíš ? Zámrský. Málo těch hlav, na něž by se utrhačova k. nehodila. Č. M. 89. Každého, koho chtěli, v kuklu obláceli pikhartskou. Bart. 212. —
K.
v zool. Vz Schd. II. 506., Kukelka. Kuklice dravá, tachina ferox, zavalitá, t. grossa
. Brm. IV. 499. —
K. =
toulec, slupka, die Hülse, Patrone. Čsk. — K., vz Kukelka (houska). Der Wecken
. Laš
. Tč
. —
K. =
nevěstka. Ve vých. Čech
. Všk. —
Kukle, sam
. u Ji- stebnice, u Písku a u Protivína. PL
. Dle Wtr
. byla Kukla dědina u Rakovníka. —
K. rybník. Pátý program opav. gymn
. 21. —
Kukla, os. jm
. D. ol. VIL 578., Blk
. Kfsk. 1346
., Sdl. Hr. IV. 142. —
K. Frant, uči- tel. Vz Tf
. H
. 1
. 3. vyd. 188., Jg. H
. 1
. 2. vd
. 589
.