Časoslovo, slovesoČasoslovo, sloveso, a, n., Zeitwort. Č. staví na jevo činnosť, která podmětu pří- sluší. Zk
. Č. slovanské je co
do časův a způ- sobův chudé, ale co do
vlastností děje je velmi bohaté. Gb. Některá časoslova mají po celé časování
jeden toliko kmen (nes), jiná pak
dva kmeny, jeden pro
přítomný čas a s ním souvislé tvary a
druhý pro
infinitiv a s ním souvislé tvary. Při časo- slovech dvoukmenných užívá se
kmene prae- sentního (času přítomného) při tvoření indi- kativu, imperativu a přechodníku přítomného,
kmene infinitivního pak pro ostatní tvary časoslova, přechodník a příčestí minulého času, infinitiv a supinum
. Vz Kmen. — Podlé těchto kmenův a za příčinou časování a tvo- ření jmen časoslovných
dělí s
e časoslovo na šest tříd. (Vz Mkl. B. 420.).
První třída obsahuje časoslova jednokmenná a kmeny skoro bez výminky jednoslabičné. Vzorcem je „Nésti". Vz Nésti. Kmenová
retnice se buď vysula (žíti m. živti), buď vsuvku
s (Tbs) přijímá: záb-s-ti.
Zubnice d, t před -ti,
-ťh v infinitivu a supinu v
s se rozlišuji; plet-ti = plésti, krad-ti = krásti
. Hrdelnice h, ch, k v imperativu na prvý stupeň v:
z, s, c a před sponou
e na druhý stupeň v: ž
, š, č se směžďují. Gb. Zavírá tedy prvá třída v sobě časoslova, jež příponu infinitivu -
ti připojují bezprostředně ku kmenu jednosla- bičnému souhláskou (k zavřenému kmenu) n. samohláskou (k otevřenému kmenu) ukon- čenému: nes-ti
= nésti, vez-ti
= vézti, krad-ti
= krás-ti
= krásti; kry-ti = krýti, my-ti = mýti, li-ti = líti. Kz. —
Pozn. Časo- slova a) bezpředponová jsou neskonalá, zvl. trvací: mru dlouhou chvílí. Lidé mřeli po celý rok. Vz Tn. 151., 162. —
b) Předponová jsou skonalá: splésti, donésti, přivézti, vypiti. (Vz Mkl
. S. 295.; Zk
. Ml. I.97., 100.m,102., 103.). —
Druhá třída zavírá v sobě časoslova, jež mezi kmen a příponu infinitivu -
ti vsou- vají
nou (m
. nu): vi-nou-ti, mi-nou-ti, usch- nou-ti, pad-nou-ti. V praesentu se přivěšuje
nu, jez u před samohláskami ztrácí: minu, mineš, mineme, minul. Toto
nu by mělo v minulém čase odpadnouti, ale
zůstává u kmenův
samohláskou ukončených, u kmenův pak
souhláskou zavřených z pravidla
odpa- dáva: vi-nu-l, pad-1 (pad-nu-1), usch-1 (usch- nu-l). —
Pozn. Časoslova
a) bezpředponová 2. třídy jsou jednodobá; mnohá jsou trvací, hlavně počínavá: padnouti, kapnouti, uvadnouti; vanouti, vládnouti, váznouti, hasnouti, hrnouti, hynouti, žasnouti, kanouti, klenouti, lnouti, plynouti, tonouti, trnouti, táhnouti; blednouti, bohatnouti, hluchnouti, mladnouti, slabnouti, schnouti. Mkl. S. 296.;
b) předponová jsou skonalá: zbohatnouti, uhasnouti, přilnouti. — (Zk. Ml. I. 105
.) -
Třetí třída obsahuje infinitivní kmeny na -ě zakončené: uměti, sháněti, viděti. 6b. —
Pozn. Časoslova
a) bezpředponová 3. tř.jsou
trvací; od jmen od- vozená jsou začínavá: běžeti, viseti, vrtěti, hořeti, klečeti, kypěti, letěti, mlčeti, seděti, cvrčeti; bohatěti, běleti, hruběti, mdlíti, šedi- věti, lpěti (Mkl. S. 297.);
b) předponová jsou
skonalá: dorozuměti, došedivěti, namokřeti, oželeti, občerstvěti;
výminky: záviděti, návi- děti, záležeti, náležeti, příležeti (tobě příleží), příslušeti, přiseděti. Mkl. S. 313. Vz Zk. Ml. I., 107., 109. —
Čtvrtá třída zavírá v sobě časoslova, která mají kmeny v
-i zakončené a vesměs odvozené a tudíž víceslabičné: no- siti, voziti, troubiti. Gb. —
Pozn. Časoslova a) bezpředponová 4. třídy jsou trvací; některá jsou opětovací; některá denominativa jsou sko- nalá (jednodobá). Trvací: blouditi, brániti, děsiti, hájiti, hnojiti atd.; —
jednodobá: vrátiti, hoditi
, krojiti, koupiti, lapiti
, mrštiti, praštiti,
pustiti, raniti, skočiti
, stačiti, strčiti, střeliti,
chopiti, slíbiti;
opětovací: voditi
, voziti, ho-
niti, nositi
, choditi, jezditi. Mkl. S.298. —
b)
Předponová. Skonalá zůstanou skonalými,
trvací a opětov. stanou se předponou pravi-
dlem skonalými: odvoditi, odvoziti, pohaniti,
odnositi. (Mkl. S. 316.; Zk. Ml. I.111.). —
Pátá
třída obsahuje kmeny na
-a: volati, lámati. —
Pozn. Časoslova
a) bezpředponová 5. tř. jsou
a) trvací: volati
, čekati
, dělati
, hlodati, mazati
,
česati, klamati
, kázati;
denominativa jsou
také trvací: trestati, drápati, kašlati
, klamati;
deverbativa (od časoslov odvozená) jsou
pravidlem
opětovací n. opakovací; jsou také
skonalá, některá začínavá. —
Začínavá: bě-
lati se
, modrati se, červenati se, zelenati se
atd. —
Opětovací tvoří se ze sloves prvotných
(vz Časoslovo): stávati, dávati
, hnívati
, pívati,
dívati, zívati, zývati, bývati, rýjať (na Slov.),
jídati
, vídati
, hvízdati, pískati
, šívati, míchati,
líhati, říkati, hýbati
, dýchati, píchati
, bodati,
běhati, sedati, blýskati, kydati, klekati
, klecati
,
sahati
, tahati
, kousati atd. —
Opetovací a opa-
kovací. Ze sloves odvozených (denominativních,
deverbativních) a) od sloves 4. tř., která nejsou
opětovací: lámati (lomiti), lapati (lapiti), skákati
(skočiti)
, chápati (chopiti), chytati (chytiti);
—
ß) ze sloves páté tř.: vídávati (vídati),
lekávati (lekati), lehávati (léhati), mivávati
(mívati)
, pásávati (pásati)
, štěkáváti (štěkati);
y) ze sloves 6. tř.: běovávati (bědovati), obě-
továvati (obětovati)
, opakovávati (opakovati).
Vz víc v Mkl. S. 299.—310. —
b) Předponová.
Trvací stávají se předponou
skonalými: na-
dáti se, dodělati, zavolati
, dobájeti. —
Opě-
tovací zůstávají předponou opětovacími: po-
znávati
, obouvati
, domílati
, pojímati
, natí-
rati
, obmývati
, mývati, zajidati, ostříhati,
nadýmati. Vz víc v Mkl. S. 316.—327.
Mnohá
však opětovací časoslova 5. tř. stávaji se
předponou (hlavně s:
na a
po)
nepravidelně
skonalými, někdy opětovacími aneb skonalými:
vyběhati vedlé vybíhati, vymrskati, vytrhati
,
vypátrati, dohřímati, naskákati se, polámati,
popukati se. Mkl. S. 331. — Vz Zk. Ml. I
114., 116., 118., 120. —
Šestá třída obsa-
huje infinitivní kmeny na -
ova s praesentním
kmenem na
-u. Gb. Ke kmeni praesentnímu
připínají se přípony osobné sponami, mezi
kteréž a kmenové
u k odstranění hiatu vsou-
váme
j: kupu + j + u (přehlasováním: ku -
pu + j + i ). Bž- Vz Časování (konec). —
Pozn. Časoslova a) bezpředponová 6. tř. Denominativa jsou
trvací, deverbativa jsou opetovací. Trvací: bojovati
, panovati, opěto- vati;
opetovací: kupovati. Mkl
. S. 310. —
b) Předponová. Verba denominativa jsou
trvací a
stávají se předponou skonalými: dobičovati
, dohořekovati, obžalovati
, slito- vati se. —
Deverbativa jsou
opětovací. Z 2. třídy: zavinovati (vinouti), zahrnovati (hrnouti);
z 4. třídy: vzbuzovati (buditi), odvažovati;
z 3. tř.: vyhovovati (vyhověti)
, dodržovati, překypovati;
z 5. tř.: odvazovati
, ohrabovati. pozdvihovati. Mkl. S. 335. Vz Zk. Ml. II
. 122. —
Dostane-li časoslovo ještě jednu před- ponu. Bylo-li časoslovo předponou opatřené
skonalé, zůstává jím, dostalo-li druhou před- ponu ; pakli bylo
neskonalé a dostalo-li druhou předponu, stává se
skonalým a je-li první předponou:
vy-, na-, po-, stává se buď
opě- tovacím buď skonalým; ovšem ne časoslova v -ávati a -ovati.
Druhá předpona klade se často tehdáž, když význam první předpony vymizel. Vyzabíjeti (všecky, jednoho po druhém zabiti); vysbírati, zpojímati, zporá- žeti (jedno po druhém poraziti), zpodvraceti, zpodtínati, zpřevraceti, zutínati, zroztínati, zrozutíkati se (sem tam utéci), navybírati se, navyvážeti se, navyháněti se, navyzváněti se, navymýšleti se, napočítati, povyháněti, povyhledávati, povykopávati, pozabíjeti, do- zabíjeti, doodstrkávati, Mkl. S
. 338., zpřela- movati, zuvazovati, zupalovati, navytahovati, napodpalovati, povyletovati, povyskakovati, pozalamovati, poodhazovati atd. Mkl. S. 340. — Vz Předložka, Časováni. —
Nad to při ča- soslově hleděti jest na rod (genus).
Rod je trojí; a) činný (g. activum), když činnosť od podmetu samého vychází: Otec píše. Pták zobá. —
b) Trpný (g. passivum), když podmět předmětem je Činnosti odjinud vycházející: Bývám ctěn, jsem chválen. —
c) Střední (g. medium), když podmět činným a spolu trpným jest: ctím se, chválím se, myji se. Zk. Vz
Rod. — Potom při časoslově na zřeteli míti jest
jakost (qualitas), kterou činnosť časoslova do sebe má. Odtud dělí se
časoslova na skonalá (verba actionis perfectae)a
na neskonalá (verba actionis imperfectae).
Časo-
slova skonalá znamenají okamžení, kterým činnosť v skutek vchází a jsou: a)
jedno-
dobá (v. singularia), když vytknouti jest jednotný děj, který okamžením vzniká a zaniká: bodnu, dupnu, sednu, hodím, pustím. —
Pozn. Když se vedlé okamžitosti ještě směr, kterým činnosť jednotná v skutek vstupuje, vyznamenati má, užívá se slože- ných časoslov jednodobých. Podskočil pod slona. Vytrhni meč. — b)
Končící (v. finitiva), když vytknouti jest směr nebo vztah, kterým děj trvací n. opětovací s brzkosti okamžiku k ukončení svému přijde aneb již přišel a hotovým skutkem se stává. Na- značuji tedy ukončení nějakého děje.
Tvoří se od časoslov trvacich a opětovacích, když se tato s předložkami složí: dělám — do- dělám, ženu — doženu — naženu — rozženu, beru — oberu — doberu, přiberu; vypsati, na- psati, nadepsati, podepsati, připsati atd. Těchto časoslov užíváme ve vypravováni
, ve vše- obecných větách a řečnických otázkách. Zk. Skl. 599. a násl.; Ml. II. 113. a násl. Vz také Tn. str. 151. a násl., 37., 186. a Mkl. S. 274. atd., Časování (třídy časoslova); S. N. II.312. —
Časoslova neskonalá (v. imperfectiva) jsou ta, kterými se děj v běhu vyvinování svého vypisuje. Tato časoslova mají všecky časy a užívá se jich hlavně při vypisování. Jsou: a)
trvací (v. durativa), když se děj jednotný ve svém běhu a trváni vypisuje: jdu, ležím, spím, křičím, konám, nesu, vezu, mluvím, miluji. —
Pozn. Sem patří čas. počínavá n.
stavoměnná (v. inchoativa), která v sobe pojem počínání nesou: chudnu, stárnu, mladnu, sladnu, černám, šedivím (počínám býti chudým, starým atd.). Zk. Skl. 601. Vz Tn. str. 165., 174. násl. — b)
Opěto- vaci (v. iterativa), když se děj po krátkých pře- stávkách opakuje (Hš.), když se děj v nepřetr- ženém svém opětování vypisuje (Zk.): bodám (body po sobě dělám), sekám, střílím, vozím, honím. Zhusta se jimi ne tak děj, jako
snažnosť a usilování děj v skutek přivésti naznačuje: léhám, upevňuji
, dobývám, podtrhuji
. Zk. Skl. 601.; Ml. II. 104. —
Tvoří se z pravidla verbalní příponou
a a)
z jednodobých: bod- nouti — bodati; b)
z trvacich: letěti — létati, nésti — nositi. Č. U těchto se
v již. Čechách samohláska skracuje: nahybat, ohybat, po- mahat, namahat. Kts. —
Pozn. Časoslova, která formy trvacich časoslov nemají
, nahra- zují ji formou čas. opětovacích, což zvláště platí o časosl. končících: uschnu — usýchati, vyjím — vyjídati. — Časoslova opětovaci bez před- ložek a s předložkami
. Vz Program II. čes. real. gymn
. v Praze na rok 1876. Sepsal Doucha
. — c)
Opak
ovací (v
. frequentativa či iterativa druhého stupně), když se děj po větších menších přestávkách opakuje: nosí- vám, chodívám, sedávám (v obyčeji mám nositi, choditi atd.). Zk. Skl. 602.; Ml. II. 115. — Krátká kmenová samohláska časoslov trvacích a končicích se dlouží, stávají-li se tato časoslova opakovacími s příponou -ati: moci — mohu — pomáhati
, slyšeti — slý- chati, viděti — vídati
. Mk. — Liší se od opě- tovacích tím, že značí děj, který po
delších přestávkách, lhůtách se opětuje. Zdaliž jídám maso z volů. Často s nimi pívá
. Jg. Ctnosť i od cizích přízeň mívá. V. Když z lesa chodívá, do něho hledívá. Er. (Mkl. S. 772
.). —
Pozn. 1.
Časoslova skonalá jsou
vypravovací, neskonalá vypisovací; oněchno užívá se toliko o minulosti a budoucnosti, těchto o všech časech, o přítomnosti, minulosti a budoucnosti. Zk
., S. N. II. 312. —
Pozn. 2. Někdy bývá č.
skonalé a
neskonalé zároveň a oba tvary toliko přízvukem se liší. Vz Mkl. S. 284. —
Pozn. 3. Někdy mají č. skonalá zcela
jiné
kořeny n. kmeny než č. neskonalá téhož významu: vzíti — bráti, títi — sekati. Mkl. S. 284. —
Pozn. 4.
Ztratilo-li se č. trvací, nahrazuje se č. opě- tovacím: házeti, posýlati (sláti schází). — Vz Časováni (třídy časoslova). —
Potom jmenujeme časoslova: a)
činná, která označují, že podmět sám jest činný; b)
trpná, označují, že podmět jest cílem činnosti jiného podmětu. —
Časoslova činná jsou: 1. pod- mětná; 2. předmětná. Předmětná pak jsou a)
přechodná; b) nepřechodná. Přechodná jsou ta, když činnosť podmětu přechází na předmět
, který v akkusativu a jiný než podmět jest. Cti otce svého. Kup koně. Us.
Jsou-li záporná, mají m
. akkus. z pravidla genitiv. Nekupuj tohoto koně. Nečti této knihy. Vz Ne, Genitiv záporu. —
Někdy se jich i jako nepřechodných užívá: táhnouti vůz — táhnouti proti nepříteli; vraziti hřebík — vraziti na vojsko; odtrhnouti prkno — od- trhnouti od města. —
Nepřechodná (intrans- itiva) pak jsou taková předmětná
, která předmětu nemají v akkusativu
, nýbrž v ge- nitivu, v dativu n. v instrumentale (v akku- sativě jen s některou předložkou) a taková slovou
předmětná v užším smyslu (v. ob- jectiva): moudrý poslouchá zákonův; sloužím rozkošem; pohrdám světem. —
Nepřechodná přecházejí v přechodná, přičiní-li se k nim
příslušná předložka: jel — projel krajinu.
Br. Hlavně se přičiňují předložky:
na, ob,
pro, pře; řidčeji:
nad,
od, po, s (Vz Mkl.
S. 272.): skočiti — přeskočiti, stoupiti —
obstoupiti. Vz Tn. 149
., Zk. Skl. 592. — Pře-
stává-li činnosť podmětu na podmětu samém
a netáhne se na žádný předmět
, taková
č. slovou
podmětná: jdu, běžím, křičím,
vadnu.—
Č. zvratná (v. reflexiva) a) když
činnosť na podmět se vrací: myji se, kou-
pám se;
ß) když jednající podmět při větší
své činnosti sám sebe předmětem činí. Větší
tato činnosť naznačuje se předložkami
, nej-
více:
do- a
na-: volati —
dovolám se bratra,
najedl se jabłek
, spustiti se Boha;
dověděti
se,
dokřičeti se,
domluviti se,
napiti se,
na-
státi se
, utéci se (na koho, napadnouti). Vz
Verba
media v Mkl. S. 269.; Se, Věta
bezpodmětná. —
Pozn. Někdy odpadává
zvratné zájmeno
se, aniž se tím sloveso pře-
chodným stává. Hnal (se) na nepřítele. Troj.
Již skončil. Pass. On zahnul(se) okolo rohu. Rok
končí (se) posledním prosincem. Totéž v ja-
zyku strslov., bulharském a srbském. Vz
Mkl. S. 270. -
Č. střední (v. media, neutra).
Několika středních časoslov, kde podmět
v pouhém toliko stavu se nalezá, bez
se
vůbec se ani neužívá: báti se, styděti se,
radovati se, diviti se, blyštěti se, běhati se,
dívati se, káti se, slitovati se, smilovati se,
modliti se, nadáti se, postiti se, potiti se,
ptáti se. Vz Mkl. S. 269. —
Pozn. Některá
střední slovesa, označující affekt duševní
ku př. zármutek, pojí se s dativem zvratného
zájmena: hořekovati s
i, naříkati si, stýskati
si, toužiti si, libovati si. Mkl
. S. 270. —
Reciproca. Má-li se naznačiti vzájemné pů- sobeni : bijí se, perou se (vespolek) —
C.
prvotná (v. primitiva) a
odvozená (v. deri- vata). Č
prvotná, ježto z kořene svého činnosť nějakou v sobě drží: véz-ti, nés-ti zná-ti; při nichž již kořeny vez, nes, zna činnosť zna- menají. — Č.
odvozená, jež z jména podstat- ného, přídavného a z jiných částek řeči povstala.
Č. od jmen odvozená: odejmenná (denominativa), od časoslov odvozená (
v.
deverbativa. Mkl.) Kralovati, bujněti, dvojiti, ničiti (král, bujný, dvoj, nic). Zk., S. N. II. 312., Kz. Dobíjeti z dobiti. Mkl. B. 420. —
Č.
prostá a složená (v. simplicia et com- posita). Skládání toto děje se nejčastěji čá- sticemi, zvláště předložkami
, řidčeji pak sklonitelnými řeči částkami: kratochvíliti, trudnomyslněti, vynésti, odnésti, dohoditi atd. Kz. —
Č.
neosobná (v. impersonalia), kterými se výrok činí bez vztahu na podmět určitý a jichž se jen v 3. os. jednot, čísla užívá (která bez všeho ohledu na podmět, od něhož děj pochází, jen to vůbec vyslo- vují, co se děje, Ht.): prší, blýská se, hřímá, jde se, setmívá se, praví se, mrzne, sněží, ochlazuje se, v krčmě se hrá a pije, bije čtyři hodiny. Zk., Ht. —
Č. podstatná a pomocná. Pomocným časoslovem
býti tvoří časoslova časy minulé, předminulý
, budouci
, konditional a rod trpný. —
Č. pů- sobivá, činící, příčinná (v. factitiva), která vyjadřuji působeni k tomu, co časo- slovem prvotným se vyznamenává: plaviti — plouti
, vařiti — vříti, trápiti — trpěti, mořiti — mříti, věsím — visím
. Jsou také faktitivní, jimž žádné téhož n. příbuzného kmene tvary, k nimž by se jako faktitivní odnášela
, neodpovídají: krmiti (činiti, aby se jedlo)
, pařiti, potiti, péci, škvařiti. Tn
. C. působivá také taková, která označují, že jeden podmět činí, aby druhý podmět to konal, co kmen slovesa znamená: rozesmáti koho = činiti, aby se jiný smál; rozmlsati, rozpití koho. Mkl.S. 274., 263. —
Č.
ok
amžitá = jednodobá. —
Č.
záporná přechodná ozna- čují předmět genitivem, v lat
. akkusativem. V již. Čechách mají genitiv jen pro větší důraz: Neměl ani hadru na se
. .Nejní tam živý duše. Kts
. Vz Genitiv. -
Č.
vyvíje-
jící, jichž tvary nejen děj jmenuji, nýbrž i ve vyvíjení jeho představují: ležeti, padati, přejížděti. Dělí pak se na dvě hlavní třídy,
vyvíjecí vícedobá a jednodobá. Vz víc v Tu. str. 159., 164. —
Č. pravidelná, jež se pravidly té třídy, do které z kmene přítom- ného náležejí, ve všech formách spravují;
nepravidelná, která v ohýbání z třídy časoslov, do niž patří, v jinou přestupují
, jak: jedu, jdu atd. Zk., S. N. II. 313. -
Č. schodná, k
usá (defectiva), při kterých se nedostatek forem nalezá: dím, vece, vari. Zk. -
Potom hleděti jest k způsobu a času, do kterého výrok padá.
Způsob výroku je: a) ukazovací (modus indicativus),
b) rozkazovací (m. imperativus),
c) kondi- tional; ke způsobům počítají se také
jména časoslovná: d) způsob neurčitý n. infinitiv (m. infinitivus);
e) zp. dostižný n. supinum;
f) příčestí n. participium;
g) přestupník či přechodník (transgressivus).
Vz Způsob, Infinitiv, Konditional, Příčestí, Supinum, Transgressiv, Rozkazovací atd. Zk. —
O ča- sech vz
Čas. —
Konečně hleděti je při časo- slovech na osoby a na číslo.
Osob jest tré. Osoba první je mluvící sám; osoba druhá je ta, ku které se mluví; osoba třetí je ta, o které se mluví. Osoby tyto jsou zase
čísla jednotného aneb
čísla množného. Dvoj- ného čísla se při časoslovech v Češtině již neužívá. Zk. Vz Kmen, Čas, Časováni, Rod, Třída. —
Pozn. 1.
Zač máme poklá- dati tvary: brdouc(brdovicnouti),břink (břink- nouti), bác, prask (prasknouti)
, skok, na Mor
.: prásk, skók, smýk, chýt (vz tato slova s pří- klady) ? Těchto kmenův slovesních užíváme u vypravováni označujíce jimi děj rychle nastupující
. Stojí místo určitého časoslova a staví děj do budoucnosti, přítomnosti a minulosti. Mkl. má za to, že jsou to nej- spíše zbytky starého, pravého imperativu. Vz víc v Mkl. S. 783. —
Pozn. 2.
Časo- slovo se někdy vynechává: Kdyby ne matky, byl bych to učinil. Us. (Mkl. S. 782.) -
Pozn. 3. Jak se časoslova u výroku s pod- mětem shodují? Vz Shoda.