RtutRtut, u, m.,
rtuť, i, f .(zastr.
rduť), v obec
. ml
. tut' (Vz T), v Krkonš.
truť, Kb
., u al- chymistův:
jedovatý had, Vys., na Slov.:
živé stříbro, argentum vivum, niercurius, das Quecksilber. R. m.:
tru-ť z
tru-, truji. Ht. Skup. 64., Gb. Hl. 124
. Strsl. rtutb, příp. -utb, hydrargyrum. Mkl. B. 201. R. jest těžký kov, podobající se barvou a leskem stříbru, ale jest kapalný. Vz více v S. N. R. tekutá, bílá, velmi pohyblivá; r. nalézá se v podobě krůpějí v dutinách rud. Vz Kov. Bř. R
. živá (tekutá
, neumrtvěná)
, mrtvá. Vys. R. Bertholletova
, Bertholleťs Knaliqueck- silber, Howardova, Howarďsches Kn. Nz. R. alkalisovaná, panenská, třaskavá, tarta- rovaná
. Kh. R. samorodná, se stříbrem (amal- gam), se sirou (cinobr, rumělka), se solíkem (soličník rtutičnatý), Techn., rohová
, Šfk
. 340., dvanáctistěnná
, dodekaedrisches Mer- kur o. Amalgam. Nz. Vz Šfk. 334., 345., Bř. N. 113., Schd. II. 59., KP. IV. 193., 202., 482., Krč. 645. R. vždycky se mektati chtící. Kom
. R
. jest tekutá, aniž však mokrá. Kom. Má r. v mozku (v hlavě. Vz Nestálý). Jest jako rtuť (o pohyblivém). Us. Rozpuštěnina rtuti; r
. mrtviti. Šm.