Ruka
Ruka. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1. 194. Ztratilo se mi to pod rukama. Mus. slov. I. 11. Jiné ruce jiné štěstí (hraje li někdo za hráče prohrávajícího a vyhrává li). Hoř. 123. Otrčiť ruku = vystrčiti, nastaviti; Oči sa boja a ruky urobia; Nedá, čo by mu z ruky létalo (skoupý). Mus. slov. III. 10, 26., 35. R. otvorená, smolná, založená; R. bez ro boty do psoty; O dvou rukách sa živiť; Roz- dáva oboma rukama; Jedna r. prázdna, druhá holá; V jedné ruce chlieb, v druhé kameň; V jedné ruce nič, v druhé čič; Ruky ako lopaty, ako války; Z ruky dobrej ne- zaškodí; Z ruky mu všetko letí; Ruky obrastlé = boháč; Ruky sa k sebe krčia; Čtyry ruky viac urobia ako dve; Ruky vy- robia, nohy vychodia; Z rúk holých nezbo- hatneš; Z ruk holých žiť ťažko; Rúk mnoho mnoho spraví; Plnou rukou dávať; Má ruku prajnú; Rúk viac do misy ako do práce atd. Slov. Zát. Př. 356a. —357a.