LoučitiLoučiti, 3. pl. -čí, luč, en, ení; loučívati = pojiti, vereinigen, verbinden; rozvésti
, rozděliti, trennen, scheiden, absondern. Jg. —
co,
koho s kým, s čím. Pohodlí tu s prací loučím (pojím). Puch. Chudoba syna s otcem ráda loučí (odděluje). St. skl. Kdo mne s milým loučí
. Er. P. 165. Již se s tebou loučím (odcházeje). Pís. Se světem se loučiti. Us. —
se kde: v zeleném háječku, Er. P
. 188.,
pod zeleným dubem. Er
. P. 188. —
koho, co od čeho. Už mne loučíš od Ho- spodina. St. skl.
Od bludů se loučil. Br. —
co čím: rozvodem. Scip. —
se k čemu. Šlechta sě vzdy ke cti lúčí = chýlí. St. skl. —
co z čeho čím. Aby z něho ničímž lou- čen býti nemohl
. Br.