OdloučitiOdloučiti, luč, louče (íc), il, en, ení;
od- lučovati, sondern, absondern, trennen
, aus- scheiden. Jg. —
co,
se od koho,
od čeho (čím). Kozly od ovec. Ros. Jedno od druhého o. V. Aby obyvatelé žádným způsobem od- lučováni a odcizováni nebyli od koruny české. V. Zlato od stříbra o. Vys. Chtěla zlosť jich nečistá o. tě od Krista. Sš
. Bs. 5. O. někoho od lásky Kristovy. Chč., P. 18. a, Chč. 607. — Kat. 815
., St. skl., D. —
čeho,
koho. Odloučili se všeho světa. V. Bych nebyla tvého laskavého odloučena obcování. Troj. Boha odlúčen bude. Št. kn. šest. 110. Cf. Odloučený. — Ctib., D., Leg., St. skl., Zk. —
se čím. To kyselinou se odloučí. Toms. zim. —
co v čem. V soudě sluší každé zlé domnění o. Pr. horn. —
co komu na jakou
dobu. Kníže ten klášter nám (mnichům) do smrti odloučil (udělil, vykázal). St. skl. —
se. Zmítají obilí věječkou, aby se odloučila pléva. Kom. —
co z čeho, před k
ým. Zk.