3. Třeba
3. Třeba, ve frasi: třeba jest, adv. = nutno jest, býti musí, es ist nöthig. Na Slez. skráceně trá, třá. Šd. Dělá víc, než třeba; Nebylo toho třeba; Pokud by třeba bylo. Dch. Bůh ví dobře, co nám třeba, všecko je mu známé. Us. Tč. Kdo trpí, tomu volnosť třeba. Na Slov. Tč. Není mi toho třeba. Ros. Nahrnuchu, čeho třeba bieše. Rkk. 45. Na koho se nám t. ohle-dati; Na cestu peněz třeba. Kom. Bylo bynaň ostré oštěpačky třeba. Prov. Není t.daleko pro příklad choditi. Sych. A jávínka nesmím vít, třeba je mi na mšu jít;U pacholka viara jako u psa pára, nětřa ciho bylo nocovać; Kerý má co doma robit,toho doma třeba; Nerozfukuj, větře, sena,bude mi ho v zémě třeba; Keď ty věcidobře znáte, že mně už je muža třeba, jakotoho kusa chleba; A pecen chleba, tohonám třeba. Sš. P. 22., 393., 574., 608., 659.,744. (Tč. ). Ale chci na ni dovésti dobrýmilidmi, což mi k mému právu třeba. Půh. I.132., 153., 243. Nosiechu, což bylo třebak dielu. Bj. Co vám třeba, toho ptajte.Mast, v. 320. Tvého mi diela netřeba. ZN.ytipu třeba časem, ale rozumu vždyckyČ. M. 202. Dřiemká sa mi, třeba mi po-stelka. Zpěv. I. 173. Dobře mu tak, všakmu toho nebylo třeba. Us. Šd. A tak jakožčlověku třeba jest vysvobozenie z nemoci,tak také jest třeba jemu modlenie; Nebduchu samému t-a toho duchovního chleba,Ježíše syna božího. Hus I. 292., III. 265. — T. = museti, müssen. T. s infinit. T. se miučiti. Bern. T. nám umříti. L. Toho vámnic třeba věděti. Kat. 2608. Netřeba nežzapřáhnouti a jeti. Brt. S. 105. Protož t-bamluviti řeč boží. Hus II. 143. — T. se vy-pouští. Bude mi tam jeti (i. e. třeba). Us. — T. = spojka = byť, i, wenn gleich, wenn auch, sollt auch, auch, wohl auch. Vz Mkl. S. 260. Pes blížícího se kouše t-ba podtají; Vyloučením, t. i kněžství odejetím trescí. Kom. Zlou při pěkně líčí t. pro pár stře- víců. Br. Slovensky si zpievaj, veď ťa Boh počuje, trebars i celý svet zpev tvoj za- tracuje. Slov. ps. Tč. T-ba není tak šťasten, jest přece spokojen. Dch. Třebas nebyl tak veliký. Us. Třeba, Janko, vedla koňa (i. e. půjdem), preca budzem žena tvoja; Třeba sem bledúčka, bledušenka bledá, přece mě maměnka ledakému nedá; Vesele, vesele, třeba sa zle děje; srdečko v zármutku, hu- běnka sa směje; Třeba jsú já chudobné maměnky, ale jsú poctivá jak jiné frajerky; Třeba lavek néní, přijdi přes kaméní, přijdi edem, přijdi, moje potěšéní; A já sem sy- neček, třeba já nic nemám, ale sem syneček, že si zas vydělám; Třeba seš ty hodné jonák, ty seš přece jenom voják; A já jesti (jísti) už půjdu, třeba úhor nezořu. Sš. P. 81., 198., 214., 315., 347., 471., 713., 784. (Tč. ). — Třeba-li, třebas, třebasi, třebať. Třeba-li = jestliže třeba, wenn es nöthig ist. Klademe, když ukazujeme, že něčemu na překážku nejsme. Budouť moci trvati za několik neděl, třeba-li do letnic. Ms. kn. lék. — T., sei es, memethalben, ja. Co mně dáte, to vezmu, třeba trochu kaše. Sš. P. 747. Hněvaj sa ty, hněvaj, třeba sa popukaj, enom když jdeš podle, na okno zaťukaj; A my samy nevíme, která se vám líbíme; třeba tato maličká, co má černá očička; T-ba tutohle na koncu (si vyberu), ja v tom růžovém ve věncu; Ja hněvaj ty sa t. celý týden, enom sa nehněvaj, dyž přijde krajní deň. Sš. P. 234., 350., 725., 782. (Tč. ). Chceš píti? Odp.: Třebas (přisvědčuje). Ros. Poď 221* nám pomoct! Třebas. Us. Brt. Pojdmež tedymezi tyto třebas nejprve. Kom. — Třebas =třeba, byť i, wenn auch, gleich, wohl gar,gleichwohl. Opice zůstane opice, by na nitřebas zlatý řetěz dal. V. Třebas nebyl takveliký. D. Nechť třebas po třech zlatýchplatí. Ros. — Třebas, opovržlivě, pro mne,meinethalben. Nechť jde třebas do pekla.Ros. Třebas ho vlk vzal! Ros. Jdi třebasna visálku. V. — T. někdy stojí i místo:i kdyby toho třeba bylo, aby. Zjednejte mupacholíka, ať ho hlídá, t-bas přes noc jemupo třech groších placeno bylo. Zk. — Vz:A, spojka ve větách připouštěcích, pozn. — T., y, m, osob. jm. Pal. Dj. I. 348.