1. Soud1. Soud (zastr. súd), u, m. S. = souzení, rada, vyhledávání n. uvažování čeho, das Urtheilen, die Urtheilüng, judicatio, discep- tatio. Pilným s-dem něco rozvážiti. Reš. Se sebou samí v pilný a bedlivý s. vejděte. Br. Přísný s. milosrdnému člověku se od- hliví a zlahodí; Kdo utrhá, ten s. provodí. Sš. Ob. 154. Mnohý v súdě těžce blúdí. Smil v. G46. Čím Bóh lepší jest než člověk, tiem hlubší jsú boží sudové. Hus I. 244. Kaž- dému toho k soudu zanechávám. Ler. V té příčině byl-li Kročín dobrý hospodář a po- litický člověk, že takové město snížil, roz- umnému člověku k s-u podává se. Břez. 183. Súd sboru někdy po domnění jde, kte- rémuž sboru i zklamati i zklamánu býti se přiházie. Hus III. 228. Bodej byl ten rozum před soudem, který bývá po soudě. Č. M. 193. — S., moc duševní, kterou soudíme, rozum, uvážlivosť, soudná moc, die Urtheils- kraft, der Verstand, judicium. Dobrého soudu. V. Muž velikého soudu; soudu zdravého zbaven jest. Kom. Má zdravý soud; soudu ostrého a hlubokého. Br. S. všecken potratil ten člověk. Zdravým soudem na něco po- hlížeti. Plác. Jasným s-dem něco vyskou- mati. Měst. bož. Někoho s-dem převyšovati. Boč. Rozum se v něm i soud věkem zostřil. Plk. Míti s. při volení příkladův (soudnosť). Nz. Ty jsi spravováním Noe, důstojností Aron, mocností Mojžíš, soudem Samuel. Štr. — S., zdání, úsudek, die Meinung, das Ur- theil, judicium, sententia, opinio. V. Podlé mého s-du, mým s-dem; lékařský s. V. Zma- tený o věcech s.; spěšný s. o něčem vynášeti. Kom. Choutka, cesty boží ke svým s-dům natahovati. Sš. I. 168. Že Římanům konečný soud tu příleží. Sš. Sk. 257. S. doskočný == opovážlivé posuzování, judicium temerarium. Dvojí chyby s-du doskočného Pán dotýká. Sš. iMt. 104. (Hý.). Že bych o věci té s-du si byl neupravil. Kos. 01. I. 113. Vím, že rozličné s-dy o mně budou. Žer. 1591. S. učiniti o všech lidech; Pravý s. o něčem učiniti. Chč. 298., 619. S. o něčem vydati. Bart. 4. 31. Nebo nejsou mi neznámí po- stranní a nepraví s-dové mnohých lidí, kteří cizí spisy a řeči rádi na jinou stranu vy- kládají nežli bylo míněno a ničehož za dobré a hodné nesoudí, cožby od nich samých ne- pošlo. V. v Úvodě ku kalend., histor. 1590. Já jsem toho s-du. Ros. Po lidských s-dech jíti. Záv. Podlé mého s-du jest ta kniha dobrá, Bern, má tento dub 8 sáhů dříví. Ml. Vášněmi nakvašen jsa s. vynášel. Sych. S. o něčem učiniti. Kom., Byl. To pravým s-dem za báseň odsoudili. Dal. S. podlé ně- čeho o někom činiti (souditi). Nz. Chvátání v soudu ničeho dobrého nepřináší; Kdo sou- dem příliš kvapí, ten ku pykání pospíchá; Pospíchá k želení, kdo pospíchá k ortelo- vání; Nemáme býti chvátavi k s-du, aby- chom bez rozvážení všetečně neortelovali. Pr. S. lživý položí. Hus I. 187. Nemáš srdce čistého, Čekej soudu přísného. Tě. Všetečně se o jiných s-dem pronášeti. Sš. Mt. — S. ve filosofii = úsudek, das Urtheil, judicium. S. = spojení n. rozloučení dvou ponětí pro shodnosť n. neshodnosť jich rozumem po- jatou. Mark. S. se stanoviska logického jest klad vztahu dvou pojmů; soud proslovený sluje výrok, věta, věsť. S. kategorický (S jest P), podmiňovací (je-li S, tedy jest P). S. částečný, kladný n. tvrdící, neplatný, ne- správný, obecný, obměněný, obměňovací, obrácený, obracovací, platný, podřaděný, rozborný, rozdělovací, rozlučovací, slučo- vací, souborný, souborný z přezvědu (a po- steriori), souborný z obzvědu (a priori), správný, výčetný, záporný, ze zkušenosti, změněný, změňovací, z možnosti, z nutnosti. Jd. S. se stanoviska psychologie jest osvo- jování představy nové se starší. Jd. — S., souzení činů mravných podlé práva, obyč. spojené s mocí k vyvedení toho, co za právo uznáno, das Richten, Gericht, das Gericht- halten, judicatio. S. držeti, činiti, konati, říditi (souditi); s. v soudnici držeti; den s-du a práva; na s-du seděti, V., Arch. I. 164., Dal. 102., neseděni na s-du; s. říditi; s někým na s-du státi; od někoho na s-du mluviti; před s-dem koho zastávati; na s-du ztratiti, s-dem přemoženu býti. V. V s-dč ně- koho souditi, Dal., rozsudky činiti. Jel. Král s pány v s. zasedl. Vš. Král každého dne na s-du sedal. Sych. Postaviti se na soudu. Kram. Není spravedlivé, aby někdo i ža- loval, stranu držel i soud vynášel. Pr. S. souditi. Us. Krev a príbuznosť činí v sou- dech rozličnosť. Č., Pk. S. nálezný (který nálezem se děje). Výb. I. K soudu státi, nestáti; s. podstoupiti; soudové jdou (die Gerichte werden gehalten); nejití s-du. Vš. Ze s-du vyvésti, vyvstati (aus der Gerichts- sitzung austreten); s. vykonávati (soudní moc), J. tr.; s. držeti třikrát do roka v Praze s nejméně 9 votanty. Pr. Náhlým s-dem ně- koho souditi; řízení náhlého s-du; trest na náhlý s. vyměřený n. vyrčený. J. tr. Každý s. má dvě strany; s. spravedlivý jest jako váha; s. má býti neporušený; každý s. má své pře. Rb. Každého škůdce na přísné bral soudy. Kos. Ol. I. 45. S. jednotlivý, sou- kromý též zvláštní, všeobecný. Sš. Mr. 22. Pravil, že s. spravedlivý soudí. Sš. J. 91. Vůbec ráz a povahu soudu vyličuje. Sš. J. 91. Pán nemíní zastaviti s-dů veřejných, ani státního ani církevního: Pán církvi a vládě s. připisuje: Mluví tu Pán o soukromém a všetečném soudu, jímž skutky a činy jiných nelaskavé měříme; Mluví o s-du opovážli- vém; Aby milosrdného došla s-du; Připo- vídá svůj s. podlé toho upraviti, jak . . .; A a ní (drásty) zlého soudu náměstek sobě strojí. Sš. Mt. 103., 104. S. podlé něčeho upra- viti. Hý. Bůh sobě s. vyhradil; Prohlédati k s-du božímu. Sš. Když lidé na soudy boží všetečně se dobývají. Sš. I. 42. S. lidu, die Lynchjustiz. Dch. A když jsú k té věci stáli před súdem zahájeným, řekl Duchek. NB. Tč. 91. Dokudž s. stojí (trvá). Půh. I. 262. V zahájeném súdě; Muž mój musil jeti od svého úřadu k jeho súdóm. Půh. I. 294., II. 78. My zde chtěli sme s. držeti, ale ne- mohlo se to nám nijak trefiti; Ještě do s-du olomouckého a přes s. drahné nedělí jest. Žer. 338., 342. Bez súdu dievku svázavše. Výb. II. 19. S-dem koho o něco slyšeti. Vz Slyšeti. Bart. 1. 36. S-vé, kteří se při témž zločinu setkají. J. tr. Jak učinil Mojžíš, jenž jednak se na huoře modlil, jednak na súdě sedal, jednak bojoval. Hus III. 30. Zdrž se ot s-du, leč obě straně slyšeti bu- deš. Vš. IX. 1. Dříve než k s-du přistoupíš, měj všechny své potřeby pohromadě; Každý, kdož se zná, že k s-du pro nemoc neb pro jakoužkoli příhodu n. potřebu nemůže státi, může sobě poručníka zříditi; Sročení kdyby se překážka morem, válkou aneb jinak stala, s. se má odložiti; Povinnosť soudu chce člověka dobrého, spravedlivého, střídmého, života čistotného, mírného a dobře umělého; V soudech při věcech omylných a zatmě- lých neužívej kvapnosti; Při rozvažování spravedlnosti a soudu zachovej prísnosť, ale při vyrčení a rozsudku milosrdenství; Při soudu spravedlivém zachovej také milo- srdenství; Na levo ani na pravo v s-dech se neuchyluj; Čiň spravedlivý soud každému rovně jednomu jako druhému; V soudu sedě nehleď osob, ani bohatého ani chudého, ani přízně ani nepřízně, ani darův, jež soudce oslepuj í a spravedlnost potupují; Za s. spra- vedlivý nežádej zisku a nevyhledávej užitků časnych; V soudech nemá býti osob přijí- mání; Soudové spravedliví dary a lakom- stvím se převracují; S. a spravedlnosť nemá býti s útokem a mocí, ale s kázní a tichosti požádán; Nikdo s-dů pořádných a jiných dobrých a chvalitebných pořádků světských nepřetrhuj. Pr. S. zahájiti, při s-du seděti. Er. Položiti, ustanoviti den s-du; s. o ně- čem; propadnouti náhlému s-du. J. tr. Oby- čej při soudech; omluviti své nestání k s-du ; na někoho s-dem nastupovati (gerichtlich verfahren). Šp. V každém pořádném s-du má býti soudce, původ, obviněný a svědek a z těch čtyř věcí žádná dvěma býti ne- může. Pr. O jehožto hlavu soud děje se. Ep. Pog. 24. O jiných vězních s. odložen. V. Při zahájení s-du, kdež, jest-li kdy jindy, obzvláště řád, pokoj, vážnosť a stud zacho- váván býti má. Žer. A k těm dnům sváteč- ným stranám odkladové se díti ani s-dové držeti nemají. Kol. 19. V s-dě jde se jedním právem. Tov. 49. S. se odbýval v suchých dnech adventních, postních, letničných a o sv. Jeronyme; S. o svíčkách — o třech králích; Zahájení s-du za starších dob a jak s. se skládal, o tom vz Pr. 1869. str. 590., 592. a násl. — S. poslední, boží, das jüngste Gericht. Na posledním s-du. V. S. svéta. D. Tím rozumí se den s-du všeobecného. Sš. Mr. 22. Poslední s. od něho vykonán bude. Sš. J. 88. Jemu přináleží veškeren s. vidomý i nevidomý, časný i věčný, blažený i od- sudný. Sš. J. 88. (Hý.). Němam ja tu času od- počivać, musim k panu Bohu na sud hybać; Ale fa Bůh trestat bude, až při tom posled- ním súdě; Na tom súdě, což tam bude? sám pán Ježíš súdit bude. Sš. P. 13., 251., 776. (Tč.). An jde (syn boží) na súd zvláště ve svém veleslavenství s velikú mocí; Zna- menaj hřiešnej, kterak to bude hroznej súd. Pass. 16., 17. (Hý.). Každý jazyk, jenž sě tobě protiví, na súdé budeš súditi; Hnú se k s-du s synem člověka proti hriešnikóm ; S. bude tomu bez milosrdenstvie, ktož ne- činí milosrdenstvie; Na nebe vstúpenie a na súd přijitie; Súd boží na pravdě, kterážto ani zklamává, ani zklamána bývá, vždy zá- leží. Hus I. 326., II. 12., 392., III. 11., 228. (Tč.). Dej ať před s-dem obstojím, odsou- zení se nebojím. Sš. P. 57. Do pekla hlu- boko, do nebe vysoko a nebeského s-du ku poslednímu dni dlouho čekati. Prov. Už je na božím s-du (na boží milosti — zemřel). S. a Ž. Soud boží, vz Ordalie. — S., pře, rozepře, der Process, Rechtsstreit, die Rechts- sache, der Rechtshandel. Nejsem na tom, abych se v s. vydávati měl. Ler. Jestliže by administrator na tu faru, o kteroužby s. byl, kněze dáti nemohl. Zř. F. I. B. XIX. Což se s-du o hrdlo a česť dotýče. Ib. A. VII. Králová Milosť tomu chce a páni, aby o zemskú věc před nimi měl súd býti. O. z D. A ktožby pohnal a ktožby súd ten před se směl vésti. O. z D. Pak sou mezi nimi s-dy boží (sváří se, perou se). Us. v Do- brušce. Vk. Nevyjde ze soudů, jestliže si naň do opravdy zasedne. Sá. Zapletl se do soudů; Udělati s něčím krátký s. Dch. Ne- stání k soudu, Kontumaz (im Proeesse); Věc na s-du jsoucí, trvající. J. tr. Byl s. ten vykonán proti všelikému veřejnému právu; Nebo volati se k vyššímu s-du není toli co ze s-du se vytahovati; Odvedení lidí od všetečného s-du. Sš. Sk. 91., 272., Mt. 104. Protož všecka města dali se v s. se pány i s rytieřstvem. Let. 258. S. na ně- koho vznésti. Kat. 1886. Toho jsem mosila súdy na něm dobyti a velikými náklady. Půh. I. 155. Při soudech o městskou věc. Vl. zř. Úvod. Súdóv se varovati dobré jest. Hus I. 381. Do s-du se nepouštěj, dříve jiné cesty zkoušej. Pk. Svůj s. nejkratší. Pk. Na súdu ne osoby, než pře se súdie. Vš. IX. 1. S. o vraždu. NB. Tě. 100. S ně- kým s. míti; s. podniknouti; do soudu se dáti; soudem svého (jmění) dobývati; při s někým na soudu míti. V. V s. s někým vejíti. Kom. S někým s. vésti; s. vyhráti, ztratiti. Us. S. s někým trpěti. Ros., Cyr. S. sobě a při s bratrem o království učinil před císařem. Plk. Ta věc jest již na s-du. D. S-dy ho ve zkázu uvedou. Berg. S. pe- něžitý (o peníze). Har. Lidé rádi v s-dy) se dávají. Sych. Se silným nechoď v zápas a s bohatým před s. Rb. Dobrému a múdrému všecko prve rozumem zkusiti sluší nežli válkou a soudem. Vš. III. 7. Nežli počneš poháněti, před očima měj a ke konci hleď, co ti ten soud může přinésti; Kdo k s-du nepřistupuje vedlé práva, ani v žádném slově nemá slyšen býti; Lidská ve všem neskro- mnost! a pýcha mnoho s-dň, mnoho půhonů dělá Pr. Přitáhnouti někoho k s-du; hle- děti, přikročiti k někomu s-dem; po s-dech choditi. J. tr. — S., nález od soudce n. od soudcův, das Urtheil, der Rechtsspruch, die Rechtserkenntniss. S. vynésti (nad někým. Us.), s-dem někomu něco přivlastniti, V., přisouditi. Apol. S. zamítnouti. Každý purg- mistr v svých čtyřech neděléch jmá súd učiniti, aby se pravda stala. Sob. 40. Soud o kom vynésti. Sš. Mt. S. na někoho učiniti. Bart. 1. 35. Kdežto súdce jest hněvivý, ten často výdá súd křivý. Vz Spravedlnost. Smil v. 1069. S. převrátiti. Alx. Když súd vzdadi, móž naň přísud vzíti. Půh. I. 210., 313., II. 225., 227., 342. Pilat pro množstvie křivý súd vydal; Súdu kněžského Buoh ne- následuje ; O nichž sú biskupové a kněžie súd vydali; Před Bohem ne súd kněžský, ale život hřiešných sě váží; Tu budú všichni světí súdu spravedlivého proti hriešnikóm pochvalovati. Hus I. 187., 381., II. 66., 158., III. 124. — S. = osoby k souzeni právem ustanovené, die Gerichtspersonen, das Ge- richt. S. ursprünglich dasselbe was sněm, wie denn auch in den Půhonenbiichern soud und snem synonym sind und statt k pan- skému soudu häufig sněmu gesetzt wird. Gl. 318. Nález s-du; před soudem s někým míti činiti o něco; k s-du někoho pohnati, k soudu n. před s. připraviti; neucházeti, neukrývati se před soudem; s. zasednouti (souditi); k s-du státi. V. Rozeznání s-du. Plác. K s-du někoho potahovati. Solf. Ota- zovati se súda. St. skl. K s-du potažený. Sych. Poháněl nás k s-du, brali jsme však odvolání. Sych. U s-du někoho obžalovati; v s-dě seděti (soudcem býti); od s-du tre- stán býti. Us. S-du něco přednésti. D. Ně- komu s. osaditi (soudce ustanoviti). Cyr. Do s-du někoho dosaditi. Hlas. O to soud pořádný osaditi. Apol. Páni na plném s-du. Vš. Zle živu býti tu, kde pravda při s-du za nic se nepokládá, soudcové na prodaji jsou a žádný těm, kdož zle činí, na odpor se nepo stavuje. Pr. Obeslati někoho k s-du n. před s.; osazení k s-du. J. tr. Věc po- dati na s. Er. Ta věc přišla již před soud, k s-u. Us. Soud lidmi osaditi; věc s-du ku schválení dáti; s-dem dáti něco oznámiti; své odpory na s. podati; za marnotratce od soudu prohlášenu býti; o své právo před s-dem žalovati; věc k s-du složiti. Ěd. Proto soud, aby soudil, ne však bez pilného vy- šetřování odsuzoval a káral, Č., Pr. Jménem s-du jednati; s. zavrhnouti, zaneprazdňo- vati, zříditi; něco před s-dem seznati (con- statiren); závěť kromě s-du zdělati (mimo- soudní); před s-dem se dáti najíti; dodati, postaviti někoho k s-du; s. má říditi; leží to u soudu; to náleží, sluší k s-du; plat k s-du; u s-du, k s-du něco složiti, polo- žiti; s. při porotě (sbor soudců při s-du porotním); zřízení s-du; věc s-dem před- sevzíti; postaviti koho před s.; položiti něco při s-du; náležitosť soudu; nepřísluš- nost k s-du, pod s.; k s du něco dodati; pohnati někoho na s., před s., k s-du z ně- čeho n. o něco; připraviti, přitáhnouti ně- koho k s-du; souditi někoho vojenským s-dem; zavržení s-du (soudce, die Perhor- rescenz); s-dn nesnáze činiti. J. tr. Vznésti něco k s-du; seznání dlužního úpisu před s-dem; zastávati, zastupovati něco před soudem. Šp. Jich milosti znajíce hodnosť osoby Vaší vás do s-du bráti ráčí; Tak že jsem se do Olomouce k s-du dostaviti mu- sel. Žer. S. delegovati. Us. S. na ně usadil některými pány moravskými. Aug. 4. Po- dání žaloby k soudu. J. tr. Již ta věc v tejto při súdem nemá viece hnána ani súzena býti. NB. Tč. — 8., úřad soudný, die Ge- richtsstelle. Soud církevní, civilní (občan- ský), delegovaný, dvorský manský, Hof- lehen-, horní, hrdelní (trestní, peinlich, kri- minální), jednotlivý (opak: sborný), kon- kursní, krajský, kupecký, lenní, manský, manželský, městský, míru (smírčí), náhlý (šp.: stanný, S. N., J. tr.), námořní, nej- vyšší n. kassační dvůr (3. instance), nižší, občanský (civilní), obecný, obchodní, ob- jektivní n. předmětový, odvolací (appellační. 2. instance), okresní, opatrovný, Pflege-, patrimonialní, Patrimonial-, předmětový (ob- jektivní), přísedních (Assissenhof), přísež- ných (Geschworenengericht), příslušný (kom- petentní), postranní, purkrabský, řádný, roz- hodčí (rozdílci, Schieds-), sborný (sborový, kollegialní: zemský, krajinský, krajský), slibný, směneční, smírčí (smírný, Er.), stanný (šp. m.:: náhlý. S. N., J. tr.), tajný, trestní (hrdelní), tržební (obchodní), veský, vojen- ský (brigadní, posádkový, zemský, polní štábní auditoriat, auditoriaty sborů vojska, odvolací, ministerstvo války jako 3. stolice. Rf., Cf. Čsk. I. 1. 231. 127.), vyšší, zemský (někdy: větší, menší; nyní: zemský a vrchní zemský), Jg., S. N., J. tr., Řd., Šp., ko- morní v Čech., vz Žer. Záp. I. 262. Černý s. klatby, das schwarze Proskriptionsgericht. Dch. Š. tiskový, Press-, výsadní (privile- girtes (x.), náležitý (kompetent), kárný (kor- rektionel'l), nejvyšší, oberster Gerichtshof. J. tr. S. duchovní, purkrabie pražského, dvorský najvyšší, o tom vz Vš. 570. Soud menší pražský slove menší, že v něm úřed- níci menší sedajíce soudí pře menší totižto o deset hřiven stříbra, o deset kop grošů, o lidi, o čeleď sběhlou a více ani výše nic. Vš. Soud zemský, ve kterémž sedají král, nejvyšší purkrabě pražský, hofmistr zemský, zemský maršálek, komorník zemský, nej- vyšší sudí zemský, nejvyšší kancléř zemský, 12 osob z pánův a 8 z vládyk. Zříz. Ferd. Jeho Milosť císařská ráčil jest panu hejtmanu poručiti, aby osobú Vaší Milosti s. zemský dosadil. Žer. Soud příslušný dle bydliště, realní, kausalní. Pr. Přiznání kromě s-du učiněné; Propadnouti náhlému soudu; souzen býti od náhlého s-du; trest od ná- hlého soudu vyměřený; odkázati někoho k s-du přísežných, k s-du příslušnému ; oby- čej při soudech; cvičiti se u soudu, Prax nehmen; s. osaditi; rozvaha, vydání na s-dy; nepříslušnost, nenáležitosť k soudu n. pod soud; rada sondu; obvod soudu; rozsudek vrchního s-du; přisedni s-du tržebního; pod týž s. vespolek náležeti. J. tr. Zločin k ná- hlému s-du patřící. J. tr. K vyššímu s-du se odvolati. Bs. Ku kterému s-du sluší tato pře ? Pr. Osoby, k soudu dosazovati ; úřed- ník při s-du. Řd. Príslušnosť soudův ob- chodních; peníze k s-du ke schování dané; odkázati něco k s-du příslušnému. Šp. Zem- skému s-du něco vyhraditi. Ml. S. na ně usadil. Bl. S. manský držeti. Žer. 342. Dálo se to s-dem tak řečeným horlivosti. Sš. Sk. 91. S. duchovní provoditi Sš. J. 213. Na súdu má všeliká vážnosť a pravda držána a zachována býti. Vš. II. 5. Titul zemského s-du: vysoce slavný c. k. zem. soude! Sr. Vz Titul. — Cf. Právo, Soudce, Rb. str. 272., S. N., Souditi vedlé čeho. — S., moc a právo souditi, pravomoc, pravomo- cenství a p., die Befugniss zu richten, die Gerichtsbarkeit. Kdyby chtěl někoho sou- diti, který není z jeho soudu, unter seiner Gerichtsbarkeit. Št., J. tr. S. koupiti, pro- dati, pronajati. Jg. Pán s-du, Gerichtsherr. J. tr. Otec veškeren s. dal synu. Sš. J. 85. — S., místo, kde se soudí, der Gerichtsort. Vš. — S., okolí, které k jednomu s-du ná- leží, der Gerichtsbezirk. Oba z jednoho s-du byli. Ms. pr. kut. — S., trest s-dem určený, též následek hříchu, die Strafe, das Gericht. Vyjdou těla z hrobu, aby přijala s. všeho, čehož se dopustila. V. S. boží. Kárající s. boží. D. Toť náš s. (osud,. Neujdeš s-du. Us, To na nás boží s. seslal. Ml. S. smrti vydati na lidi hříšné bez pokání. Chč. 383. Ktož zabie. hoden bude s-du; Súdu věč- ného zatracenie sě báti; Ten s. jest hrozný, neb je páliti bude. Hus II. 281., 185., III. 124. Ještě strožší postihne je soud; S. věčné smrti nad nimi vynesen bude. Sš. Ob.
