ČíslovkaČíslovka, y, f. Vz Číslo. Das Zahlwort. Skloňování číslovek v staré češtině vz Kt. str. 44. O skloňování složených číslovek v staročeštině (jeden na desěť až do ,devěť na desěť,' ,dva desěť' až do ,pět desať,' ,pěť desať' až do ,devěť desať´) vz Kt. str. 45., 46. — Desěť se v desítkách rozličně skracuje: nádsť, násť, nácť. Kt. — Číslovky od 5—10, ať v kterém-koli pádě stály, prvotně vždy jméno, jehož kolikosť určovaly, v genitivu vedlé sebe mívaly: V sedmi let diétě małé. Tahniéce vóz osmi koní. Alx. Přied šesti dnóv. Avšak záhy jméno číslovkou takovou určované nalézáme v témž pádu, v jakém stojí číslovka sama. Syntaktický postup tento mocně vyniká i při číslovkách s desíti slo- žených. Vz Deset. — Čísla od 11—19 vy- jadřuje jazyk slovanský tím, že k prvo- číslům předložkou na připojuje deset buď v akkus. nebo v lokale. Vz Deset, Číslovka. Čeština má též oba pády: dva-na-dceť, řid- čeji: dva-na-dcat, dva-na-dcte (m. dctě). Prvo- čísla se skloňují, přístavek pak prvotně zů- stává bez proměny: dva-na-dceť, dvú-na-dceť, dvěma-na-dceť. To mělo platnosť u řadových číslovek. Ale v Čechách již koncem 14. věku skloňovali při řadových nejen prvočíslo, nýbrž i druhou čásť: druhý-na-dsatý, druhý-na-ctý. Úplné srostění všech číslovek těchto, základ- ních i řadových, dovršeno v češtině během 15. století. — K naznačování prostých ná- sobkův desítky má slovanština způsob velmi jednoduchý. Sestavuje se desieť s prvočísly touž měrou, jako kterékoliv jméno. S dva, třie (tři), čtyři se desieť v pádu a čísle sho- duje, vedlé pět (pat), šesť, sedm atd. stojí v gt. pl., ať prvočíslo v kterémkoliv pádu jest. — 20: dvadcieti let. Gt. a lok.: po dvú-dcatú osmého. Akkus. Kostełóv dva- dcieti postaví. Dat. a instr. dvěmadcat tisícem lidem (m. dvěma dsieťma). Forma genitívni ku konci 14. věku pro všecky pády zobec- ňovati počala i v řadovém tvaru: radiéchu sie se dvú-dcat radciemi. Dva-dcietého léta, — Třicet: třie - desieť jich otide k otcjem. Rkk. Na začátku 15. věku nalezáme již srostlé: třidcieti. — Čtyřicet: Čtyři-dcieti dní v stář był. Počátkem 15. věku již srostlé: čtyřidceti. — Padesát: pat-desat, po pětidcat. V. 15. věku obdrželo vrch srostlé: padesát. — Šede- sát: šesť-desát. Nynější šedesát vyskytá se počátkem 15. věku, úplně pak vešlo v oby- čej teprv během 16. věku. — Sedmdesát: sedm-desat. — 80: osm-desat. — 90: devad- desat. Po devieti-dcat. Srostlé tvary sedm- desát, osmdesát, devadesát v obvyklosť vešly již v 14. věku, jmenovitě řadové číslovky: tři - dcátý, čtyři - dcátý, padde- sátý, šestdesátý, sedm- osm- devaddesátý. — Čísla mezi 20 a 30 vyjadřuje staroslo- vanština a staročeština prvočísly a přípoj- kou: mezi desiěťma, České mezi desiěťma staženo v: mezidsiěťma, meziciětma, mez- cítma, mecítma : jeden mecítma, dva mecítma atd. Širokosť šesti-mezi-dciěťma łoket. Do šestého-mezi-dciěťma leta. Od 15. věku vý- razy tyto při základních číslech docela srostly, stavše se nesklonnými: od pětmezciětma, s pětmezcítma. Stará čeština podobného způ- sobu užívá též při číslech 200 a 300, kla- douc při nich přípojku: mezi stoma, — Zvlášt- nosť je, že se čísla z desítek a z devítky složená zhusta vyjadřují předložkou bez po- dobně lat. undeviginti, bez jednoho šede- sátý. Jeden za 18, druhý beze dvou za dvacet, Us. Br. — Při vazbě čísel se zájmenem sám užívali staří nominalného tvaru číslovek zá- kladních: sám desat. Háj., Br. Záhy však i pronominalné tvary vynikají: samému sed- mému, sám šestý-na-dcat. Dal. — Řadové tvary násobkův stových pronášeli prvotně rozděleným výrazem: pátý stý, šestý stý. Ale již v 14. věku vyskytovaly se tvary sro- stité: třístého, čtyřstého. — Tisíc, vz Tisíc, — Jak naši staří letopočty vyslovovali: 1. Nejstarší a ryze český způsob je s před- ložkou po, jenž až do polovice 15. věku obecně, v posledních pak sledech i do 16. věku se vyskytá. Po tisúci po třech stech po desiéti čtvrtého. Dal. 2. Vedlé tohoto způsobu záhy vyniká druhý, podlé něhož se první číslovky kladou základním tvarem bez vší předložky a teprv poslední číslovka řa- dový tvar na se béře; tento někdy s před- ložkou v stává. Léta tisíc tři sta devátého. Pulk. Tisíc čtyři sta v osmém létě. 3. .Říd- čeji, vyskytá se letopočet složený ze samých číslovek základních. Léto božié tisíc sto čtyři- dceti a pět. Pulk. 4. Současně vedlé staro- českého letopočetního výrazu a po zaniknutí jeho písařové listin vůbec vročovali způso- beni latinským, totiž samými řadovými čí- slovkami. Léta tisícieho třistého sedmde- sátého osmého. Druhého způsobu užívají nyní Rusové, Rusíni, Jihoslované a Poláci. — Vři základních číslovkách začínajíce od 5 do 1000 ; při: dvé, tré, čtvero atd., při číslech neurčitých (mnoho, málo, něco, kolik atd.) spojených s genitivem stojí výrok v singul. a neutru. Přišlo pět mužů. Ztratilo se tré kněh. Mnoho žáků bylo pochváleno. Násle- dující časoslova mohou v pl. státi. Patnáct cizinců přišlo do Prahy a tam se procházeli. T. — Pozn. Slovanské číslovky počínajíce od pěti až do 99 byly původně rodu žen. Pol- ština jich ještě v 16. věku takto užívala. Cf. naše: trojka, pětka, sedma, osma atd. I jest tedy s podivením, že s číslovkami těmi výrok v rodu středním a v sg. se pojí. Šest synův se Davidovi zrodilo v Hebronu. Mkl. (Vergl. Grammt. IV. str. 34., 54.) má za to, že jest nám zde činiti s vazbami jako: bylo tma, zima, potřeba ; Tak vše v hro- madu spletl, až hanba bylo, Žer.; — že to- tiž číslovka (šest) v nominativu stojí a že výrok vůbec, označuje-li podmět nějaké množství, s tímto v sg. a v rodě středním se pojí, budiž si podmět rodu a čísla kterého- koliv. Brt. — Číslovky 1—9 ve spojení s desít- kami mohou napřed i vzadu státi, ale lépe činíme, klademe-li číslovky přirozeným po- řádkem a příkladem jiných Slovanův se ří- díce: 24 knihy, 273 koně, 1871 koza (lépe než: knih, koní, koz i. e. kdybychom čtli: čtyři a dvacet knih m. dvacet čtyři knihy; ostatně vz ještě článek: Číslo); napřed sto- jíce nemusejí se skloňovati. Před pět (pěti) a dvaceti lety, před dvaceti pěti lety. Vz Kdy. T. Ale u starých dobrých spisovatelův obě čísla se skloňovala: Před jedním a dva- cíti lety. D. — Číslovky od 5 počínajíce v již. Čechách z pravidla se skloňují: ze sedmji bratrů, se sedmji bratry. Kts.— Číslovky 10—19 tvoří se ve slovanštině přidáváním jed- notek k „deset" předložkou „na" ( tni, super): jeden na deset, dva na deset atd. Takové tvoření těchto číslovek shledáváme jen ve slovanštině. V jiných řečech se jen skládají: skr. dvädacan, k'aturdacan; lat. undecim, duodecim, quatuordecim; řec. tvd'txa, öthntxa, ôxtwxaidexa ; něm. drei- vier- fünfzehn. I v litv. se jen skládají, jen že se deszim-tis mění v lika: vienolika, dvylika, trylika. Vz Číslo. — Číslovky 20—90 tvoří se skládáním jed- notek a číslovky deset, při čemž se „deset" měnilo. Schl. O tvoření řadových číslovek vz také: Die Formenlehre der kirchenslavischen Sprache von Schleicher. S. 189. —Číslovky určité a) základní (n. cardinalia) na otázku kolik? jeden, dva, tři atd. Vz Číslo. b) Řa- dové (n. ordinalia) na otázku kolikátý: prvý, druhý, třetí, desátý. Číslovky řadové, píšou-li se číslicemi, mívají za sebou tečku. Dne 5. prosince 1870. Vz Číslo. c) Druhové na otázku kolikerý (n. specialia): dvojí, trojí, čtverý, paterý. Takové v -erý vycházející mají v neurčitém tvaru v nom. a akkus. pl. při všech rodech stejně y: čtvery stavové, patery knihy, šestery řemesla. Taktéž v ru- ském. Ostatní pády jsou složeny: paterých, paterým. U novějších čteme také: sedmeří kurfirstové, šesteré knihy. Genitiv: z čtvera rodu; lok. v tom pateru příčin n. v té pa- teře příčině; instr. s patero hochy, v staroč. je instr.: před paterem osob. Mkl. Vz Číslo. d) Násobné na otázku koliknásobný: jedno- duchý, dvojnásobný. Vz Číslo. e) Příslovce číselná (adverbia numeralia) na otázku koli- krát: jednou, dvakrát, desetkrát. — Číslovky neurčité, u nichž počet neurčitě se udává: mnoho, málo, kolik, tolik, několik, koliko, to- liko, několiko. Tyto platí 1. zájména podstatná v nomin. a akkus. a pojí se s gt. Viděl jsem mnoho lidí, několik kachen. Vz Genitiv; 2. v ostatních pádech mají do sebe aneb povahu jmen podstatných a pojí se s gt., aneb berou na sebe povahu adjektiv a sro- vnávají se s jménem svým v pádě. Přišel po několika dnech. Svěd. Ušel tolika tena- tům. V. Pomsta proti desateru pokolení. Br. S několika svými přáteli. V. Někdy se jako nesklonná slovce přivazují. Přijdu s několiko muži. Ben. Pokutovati několiko málo penězi. Jel. — Zk. Sloveso stává u nich v sg. a v ne- utru. Mnoho lidí tam přišlo. Zřídka stojí sloveso v pl. Kolikožkoli se jeho dotkli. V. — D. Vz Číslo a jednotlivé číslovky: Jeden, Dva, Dvé, Mnoho, Kolik, Dvojí atd. a Zá- kadní, Druhové atd. číslovky.
