ČíslovkaČíslovka, y, f. Vz Číslo. Das Zahlwort. Skloňování číslovek v staré češtině vz Kt. str. 44. O skloňování složených číslovek v staročeštině (jeden na desěť až do ,devěť na desěť,' ,dva desěť' až do ,pět desať,' ,pěť desať' až do ,devěť desať´) vz Kt. str. 45., 46
. —
Desěť se v desítkách rozličně skracuje: nádsť, násť, nácť. Kt. —
Číslovky od 5—10, ať v kterém-koli pádě stály,
prvotně vždy jméno, jehož kolikosť určovaly,
v genitivu vedlé sebe mívaly: V sedmi let diétě małé. Tahniéce vóz osmi koní. Alx. Přied šesti dnóv.
Avšak záhy jméno číslovkou takovou určované nalézáme
v témž pádu, v jakém stojí číslovka sama. Syntaktický postup tento mocně vyniká i při číslovkách s desíti slo- žených. Vz Deset. —
Čísla od 11—19 vy- jadřuje jazyk slovanský tím, že k prvo- číslům předložkou
na připojuje deset buď v akkus. nebo v lokale. Vz Deset,
Číslovka. Čeština má též oba pády: dva-na-dceť, řid- čeji: dva-na-dcat, dva-na-dcte (m. dctě).
Prvo- čísla se skloňují, přístavek pak prvotně zů- stává
be
z proměny: dva-na-dceť, dvú-na-dceť, dvěma-na-dceť. To mělo platnosť u řadových číslovek
. Ale v Čechách již koncem 14. věku skloňovali při řadových nejen prvočíslo, nýbrž i druhou čásť: druhý-na-dsatý, druhý-na-ctý.
Úplné srostění všech číslovek těchto, základ- ních i řadových, dovršeno v češtině během 15. století. —
K naznačování prostých ná- sobkův desítky má slovanština způsob velmi jednoduchý. Sestavuje se desieť s prvočísly touž měrou, jako kterékoliv jméno.
S dva, třie (tři),
čtyři se
desieť v pádu a čísle sho- duje, vedlé
pět (pat),
šesť, sedm atd.
stojí v gt. pl.,
ať prvočíslo v kterémkoliv pádu jest. —
20: dvadcieti let. Gt. a lok.: po dvú-dcatú osmého. Akkus. Kostełóv dva- dcieti postaví. Dat. a instr
. dvěmadcat tisícem lidem (m. dvěma dsieťma). Forma genitívni ku konci 14. věku pro všecky pády zobec- ňovati počala i v řadovém tvaru: radiéchu sie se dvú-dcat radciemi. Dva-dcietého léta, —
Třicet: třie - desieť jich otide k otcjem. Rkk.
Na začátku 15.
věku nalezáme již srostlé: třidcieti
. —
Čtyřicet:
Čtyři-dcieti dní v stář był.
Počátkem 15.
věku již srostlé: čtyřidceti. —
Padesát: pat-desat, po pětidcat. V.
15.
věku obdrželo vrch srostlé: padesát. —
Šede- sát:
šesť-desát. Nynější šedesát vyskytá se
počátkem 15.
věku, úplně pak vešlo v oby- čej teprv během
16.
věku. —
Sedmdesát: sedm-desat. —
80:
osm-desat. —
90: devad- desat. Po devieti-dcat. Srostlé tvary sedm- desát, osmdesát, devadesát v obvyklosť vešly
již v 14. věku, jmenovitě řadové číslovky: tři - dcátý, čtyři - dcátý, padde- sátý, šestdesátý, sedm- osm- devaddesátý. —
Čísla mezi 20 a 30 vyjadřuje staroslo- vanština a staročeština prvočísly a přípoj- kou: mezi desiěťma, České mezi desiěťma staženo v: mezidsiěťma, meziciětma, mez- cítma,
mecítma :
jeden mecítma, dva mecítma atd. Širokosť šesti-mezi-dciěťma łoket. Do šestého-mezi-dciěťma leta.
Od 15. věku vý- razy tyto při základních číslech docela
srostly, stavše se
nesklonnými: od pětmezciětma, s pětmezcítma
. Stará čeština podobného způ- sobu užívá
též při číslech 200 a 300, kla- douc při nich přípojku: mezi stoma, — Zvlášt- nosť je, že se
čísla z desítek a z devítky složená zhusta vyjadřují předložkou
bez po- dobně lat. undeviginti, bez jednoho šede- sátý. Jeden za 18, druhý beze dvou za dvacet, Us. Br. —
Při vazbě čísel se zájmenem sám užívali staří nominalného tvaru číslovek zá- kladních: sám desat. Háj., Br. Záhy však i pronominalné tvary vynikají: samému sed- mému, sám šestý-na-dcat. Dal. —
Řadové tvary násobkův stových pronášeli prvotně rozděleným výrazem: pátý stý, šestý stý. Ale již
v 14. věku vyskytovaly se tvary
sro- stité: třístého, čtyřstého. —
Tisíc, vz Tisíc, —
Jak naši staří letopočty vyslovovali: 1. Nejstarší a ryze český způsob je
s před- ložkou po, jenž až do polovice 15. věku obecně, v posledních pak sledech i do 16. věku se vyskytá. Po tisúci po třech stech po desiéti čtvrtého
. Dal
. 2. Vedlé tohoto způsobu záhy vyniká druhý, podlé něhož se
první
číslo
vky kladou základním tvarem bez vší předložky a teprv
poslední číslovka řa- dový tvar na se béře; tento někdy s před- ložkou
v stává. Léta tisíc tři sta devátého
. Pulk. Tisíc čtyři sta v osmém létě. 3. .
Říd-
čeji,
vyskytá se letopočet složený ze samých číslovek základních. Léto božié tisíc sto čtyři- dceti a pět. Pulk. 4. Současně vedlé staro- českého letopočetního výrazu a po zaniknutí jeho písařové listin vůbec vročovali způso- beni latinským, totiž
samými řadovými čí- slovkami. Léta tisícieho třistého sedmde- sátého osmého
. Druhého způsobu užívají nyní Rusové, Rusíni, Jihoslované a Poláci. —
Vři základních číslovkách začínajíce od 5 do 1000 ;
při:
dvé,
tré, čtvero atd., při číslech neurčitých (mnoho, málo, něco, kolik atd.) spojených s genitivem stojí
výrok v singul. a neutru. Přišlo pět mužů. Ztratilo se tré kněh. Mnoho žáků bylo pochváleno.
Násle- dující časoslova mohou v pl. státi. Patnáct cizinců přišlo do Prahy a tam se procházeli. T. —
Pozn. Slovanské číslovky počínajíce od pěti až do 99 byly pů
vodně rodu žen. Pol- ština jich ještě v 16. věku takto užívala. Cf. naše: trojka, pětka, sedma, osma atd. I jest tedy s podivením, že s číslovkami těmi výrok v rodu středním a v sg. se pojí. Šest synův se Davidovi zrodilo v Hebronu. Mkl. (Vergl. Grammt
. IV. str. 34., 54.) má za to, že jest nám zde činiti s vazbami jako: bylo tma, zima, potřeba ; Tak vše v hro- madu spletl, až hanba bylo, Žer.; — že to- tiž číslovka (šest) v nominativu stojí a že výrok vůbec, označuje-li podmět nějaké množství, s tímto v sg. a v rodě středním se pojí, budiž si podmět rodu a čísla kterého- koliv. Brt. —
Číslovky 1—
9 ve spojení s desít- kami mohou
napřed i vzadu státi, a
le lépe činíme, klademe-li číslovky přirozeným po- řádkem a příkladem jiných Slovanův se ří- díce: 24 knihy, 273 koně, 1871 koza (lépe než: knih, koní, koz i. e. kdybychom čtli: čtyři a dvacet knih m. dvacet čtyři knihy; ostatně vz ještě článek: Číslo);
napřed sto- jíce nemusejí se skloňovati. Před pět (pěti) a dvaceti lety, před dvaceti pěti lety. Vz Kdy. T.
Ale u starých dobrých spisovatelův obě čísla se skloňovala: Před jedním a dva- cíti lety. D. — Číslovky
od 5 počínajíce v již. Čechách z pravidla se skloňují:
ze sedmji bratrů, se sedmji bratry. Kts.—
Číslovky 10—19 tvoří se ve slovanštině přidáváním jed- notek k „deset" předložkou „na" (
tni, super): jeden na deset, dva na deset atd. Takové tvoření těchto číslovek shledáváme jen ve slovanštině. V jiných řečech se jen skládají: skr
. dvädacan, k'aturdacan; lat. undecim, duodecim, quatuordecim; řec.
tvd'txa, öthntxa, ôxtwxaidexa ;
něm. drei- vier- fünfzehn. I v litv. se jen skládají, jen že se deszim-tis mění v lika: vienolika, dvylika
, trylika. Vz Číslo. —
Číslovky 20—
90 tvoří se skládáním jed- notek a číslovky deset, při čemž se „deset" měnilo. Schl
. O tvoření řadových číslovek vz také: Die Formenlehre der kirchenslavischen Sprache von Schleicher
. S. 189
. —Číslovky určité a) základní (n. cardinalia) na otázku kolik? jeden, dva, tři atd. Vz Číslo.
b) Řa- dové (n. ordinalia) na otázku kolikátý: prvý, druhý, třetí, desátý. Číslovky řadové, píšou-li se číslicemi, mívají za sebou tečku. Dne 5. prosince 1870. Vz Číslo.
c)
Druhové na otázku kolikerý (n. specialia): dvojí, trojí, čtverý, paterý. Takové
v -erý vycházející mají v
neurčitém tvaru v nom. a akkus. pl. při všech rodech stejně
y: čtvery stavové, patery knihy, šestery řemesla. Taktéž v ru- ském. Ostatní pády jsou složeny: paterých, paterým.
U novějších čteme také: sedmeří kurfirstové, šesteré knihy. Genitiv: z čtvera rodu; lok. v tom pateru příčin n. v té pa- teře příčině; instr. s patero hochy, v staroč
. je instr.: před paterem osob. Mkl. Vz Číslo.
d) Násobné na otázku koliknásobný: jedno- duchý, dvojnásobný. Vz Číslo.
e) Příslovce číselná (adverbia numeralia) na otázku koli- krát: jednou, dvakrát, desetkrát. —
Číslovky neurčité, u nichž počet neurčitě se udává: mnoho, málo, kolik, tolik, několik, koliko, to- liko, několiko.
Tyto platí 1. zájména podstatná v nomin. a akkus. a pojí se s gt. Viděl jsem mnoho lidí, několik kachen. Vz Genitiv;
2. v ostatních pádech mají do sebe aneb
povahu jmen podstatných a pojí se s gt.,
aneb berou na sebe povahu adjektiv a sro- vnávají se s jménem svým
v pádě. Přišel po několika dnech. Svěd. Ušel tolika tena- tům
. V. Pomsta proti desateru pokolení. Br
. S několika svými přáteli. V.
Někdy se jako nesklonná slovce přivazují. Přijdu s několiko muži
. Ben. Pokutovati několiko málo penězi. Jel. — Zk.
Sloveso stává u nich v sg. a v ne- utru. Mnoho lidí tam přišlo.
Zřídka stojí sloveso v pl. Kolikožkoli se jeho dotkli. V. — D. Vz Číslo a jednotlivé číslovky: Jeden, Dva, Dvé, Mnoho, Kolik, Dvojí atd. a Zá- kadní, Druhové atd
. číslovky.