TátaTáta, y,
tatek, tka
, tatík, a,
tatíček, čka,
tatínek, nka,
tatoušek, ška,
tatí- neček, čka, m.,
tatí, n. (u Nové Kdyně, Rgl. ), na Slov.
tato, tatko, tatíčko, a, m.,
tatuška, tatulka (mor. ), y, m.,
tatulek (mor. ), lka,
tatenko, a.
tatěk (mor. ), ťka, m
.,
tacík. Šd., Škd., Vck., Dbš. 32., Pngr., Sl. ps. č. 66. Na morav. Zlínsku
tatíček == 1.
otec, 2.
tchán. Brt. Tatíček = otec na Moravě v dědinách, v městech
tatínek; otec užívají jen. mluvi-li se o osobě třetí nepřítomné. Brt. U Uher. Hradiště
tatíček =
otec přiro- zený, tatínek = tchán;
mamička =
matka přirozená,
maminka =
tchyně. Hý. Na Třeboňsku oslovují jménem
tatínek šafáře knížecích dvorů. Strsl. tata, pater, stind. tata, lit. teta, pr. thetis. lat. táta. Mkl. L. 107
. Cf
. Šercl Z ob
. jaz. I. 234., 235. Der Tatta, Vater. T
. =
otec nyní jen ve mluvě obecné a dětské. Táta, tatík. V. Pantáta
. Pane táto. Us. Ach táto, tatuško! Hdk. C. 173., 90. Na zelném trhu: Dejte mi počinek,
tatíku! Dch. Tatíčku kudrnatý (zvolání; cf.: maminko skákavá)! U Žamberka. Dbv. Chlebíček náš tatíček, kaše matka naše. Pk. Tatík tomu nechtěl věřiť, šel se na faru poradit; Tvojím drobným dítkám tatík se dostane; Mamy doma něni. a taty němamy; Abych se moh dostać do tatíčka svého (= k němu); Měls juž času dosci do t-čka jísti (= jíti); Sv. Jachym, křestný táta, sv. Anna, křestná máma; Ty měsíčku krasny, kaj (kde) je naš tatíček vzácny?; To máš taťku starý, už můžeš na máry; Mamička poznaly
, tatíček nemohli. To jsem já t-čku, co mia v noci vezli (= odvezli); Tatíčku můj milý, co vy to četete (= čtete), že nad tím pláčete?; Ty neščasný taťku! Což sem tě prosila, dy sem umírala; Děte, tato, ta- tuličku, za ten nový dvůr, jesli z tej vojny jede ten kochanek můj?; Dyby můj taéíéek žili, kravy by mi uchovali; Požalovala bych svému bratříčkovi, přede to tak nebude jako tatíčkovi; Ach neuhlídám bo mi možne neni, bo su můj tatíček, su hlyboko v zemi; Můj tatíček v hrobě leží, v třetím hrobě zadních dveří; Tu (kozu) náš taťko kúpil v Trenčíně; Ještě kůža na teleti, pije tata, pijou děti, pije tata, pije mama: šak se nám juž běhá kráva. Sš. P
. 90
., 10., 11
., 12., 29., 78., 119., 123., 125
., 161., 410., 468., 489., 490
., 492
., 621., 647. Už mi dali, můj tatenko, černé šaty šíti
. SI. ps. 137
. Když náš tatík nebožčík v nemoci ležel, chtěl jeti k jednomu knězi do Kelče na lékařstvie
. NB. Tč
. 199. Vece syn: Tatíku mój! BO. A syn koře se otci die: Tatíku nebo: Otče milý!; A ti mají tatíka Jeroboam krále, o němž die písmo. Hus I. 315., 446. Po ta- tíkovi se vrhl. Sych. Však jsi ty syn boží, proč tvůj tatík tebe nemstí ? Modi
. rkp. Pros svého pána a rci jemu: Ó mój milý tatíku, pane Jesu Kriste. Ib. Kdo nepo- slouchá tátu
, prokáže poslušnosť katu. Pk. Kam rád chodí táta, tam i synek chvátá
. Č
., Hrš. Utopil se mu táta v podmáslí (v louči); Cesta mimo vrata: kdo ví, kdo je táta (vz Nemanželský). Č. Volá-li dítě dříve
máma, přivolá prý sestřičku, volá-li
táto, tedy bratříčka. —
Pan tatík =
tchán, der Schwie- gervater. Us. — Vz Tacík.