Vidomý
Vidomý; vidom, a, o = viděný, viditelný, sichtbar. Slepý o věcech v-mých. Měst. pr. Klanějíce se svátosti v-mé jako Bohu. Bls. 86. Nevěříme, by v těch vidomých způsobách bylo tělo n. krev Kristova. Bls. 112. Duše jest věc nevidomá. Ms. Sol. 14. Papež jest církve hlava v-má. V. nepřátelé. Jel. V. pře- kážka. Žer. V-mé to jest. Kom. Nebyla církev v. dříve. Sš. II. 134. Člověk jest tvor ve světě v-mém. Proch. Dj. bib. I. 8. Jenž učinil nebe i zemí, v-mé všecky věci i ne- vidomé. Št. N. 10. V-mý účinek. Pal. Dj. III. 1. 161. Aby v-mo bylo; Nedůvěra obou mocnářů proti sobě byla v-má i vědomá. Pal. Dj. IV. 1., 281., IV. 2. 480. Kristus jest obraz nevidomého Boha. ZN. V-mé jest, že ani čas ani miesto slove svaté,. jedné pro účinky svaté neb pro život svatý; Že Kristus byl jest i jest vódcě vidomý, jenž jest byl milosrdný, tak nesúdil jest všetečné, ani od- suzoval; Po tvém vstúpení, ačkoli nevidomý jsi, však mě rač dary tvé milosti často navště- vovati. Hus V. 118., II. 275., III. 103. (Tč. ). Cf. Listy filol. 1882. 118. — V. = vidoucí, sehend. Nevidomého udělati = zraku zbaviti. V. Že muož býti která barva před v-mým člověkem, an jie viděti nemuože. Pass. 1495. Slepý-li je či vidomý. Kat. 290. A toho sú dokázali na slepém již na vidomém, jehož byl pán Ježíš osvietil, že když jest pravdu vyznal o Kristovi, ihned sú ho ven vyvrhli. Hus 1. 251. Nevidomý = nevidoucí. Ve Slez., na Ostrav. Tč. Klš. — Troj., Sych. — V. = vážený, ctihodný, geehrt, ehrwürdig. Na Slov. Bern.