2. Vlna
2. Vlna, procella. Ž. kl. 148. 8. Mořské vlny hřbet či hřeben, dol, výška, délka. Mj., Stč. V. zvuková, její trvání, rozkmit, tvar; jednoduchá, vedlejší, výsledná. Dk. P. 20. V. ohně. Vrch. V. aetherové, vzdu- chové. Dk. Rychlosť, křížení, odraz, lom vln. Vz MS. 104., 105., 108., 111. V. za vlnou se honí. Vlas její padal bujnou vlnou dolů až k pasu; Hruď se nesla pyšnou vl- nou. Vrch. V. bez větru se nepohne (všecko má svou příčinu). Obz. Lid řídí své vlny vždycky tam, kde jeho oči větším leskem se oslňují. Schz. Budu jim na vodě psáti (marně). 1517. Konáč. Kde hřmí vlny boje. Vrch — Přenes. Bouřné ducha mého vlny. Osv. VI. 596.