1. Za- předpona1.
Za-
předpona.
Slova s předložkou za- složená označují to, co jest za tím, co se druhým členem označuje aneb na místě jeho klade; označují i čas. Mkl. B. 416.
U pod- statnýc
h jme
n se obyčejně dloužívá: zápal, závisť, záplata, zájem, zábřeh, žábřeží, zá- hoří, zálesí, zámoří, zábava, zábradlí, záslona, zápětí, zámostí, záříčí, zástolí, zákampí,
ale: zahrada, zabřežek, Jg. Slov.;
adj.: zahra- ničný, zámořský, zaočný, záhubný, zákonný, záhodný. Na Ostravsku a Frýdecku mění se
zá- obyčejně v
zo-: zorobek, ale zarobiti; zovitka — zavíti, ale říká se: zaklad, za- stava atd. Tč.
Předložkou za-
u adjektiv vyjadřuje se obyč. menší stupeň vlastnosti: zabělalý, zasladlé ovoce, začernalý, zakyslý, zahnědlý, zahořklý, zamodralý, zahustlý, za- tvrdlý, zasinalý, zahlouplý, zánovný a p. Cf. Mkl.
B. 365., Bž. 237. Vz
Na-, Po-, Při-, T. —
Za u sloves vyznamenává a)
směr děje za nějaký předmět (za něco),
často i pouze někam, pryč, do něčeho; velikou míru děje;
zhoštění se, zmaření, zničení čeho; b)
vniknutí děje ve skutečnost pravidelně s vedlejším ponětím menší míry děje, někdy i začátku děje. ad a) 1.
Se slovesy pohybo- vání se z místa na místo a pohybování ně- čím, stavění, sedání, lehání, házení atd.: zajíti, zaletěti, zastoupiti zač, zahnati, za- sednouti. — 2.
Se slovesy krytí, halení, bar- vení, mazání vyznačuje, že se něco nevidi- telným stává aneb buď zcela bud částečně pokrývá: zahaliti, zakryti, zamalovati, zača- diti, zasypati atd. — 3.
Znamenají vyplnění n. zakrytí nějakého otvoru: zandati, zatlouci, zalepiti, zamknouti, zavříti, zacpati, zadělati, zapečetiti, zaklestiti atd. — 4. Také
ohra-
ze
ní neb opevnění místa nějakého, bránění čeho, překážení: zahájiti, zakoliti, zapažiti, zahraditi, zabrániti, zameziti, zaskočiti atd. — 5. K
vyjádření opatření něčeho něčím: založiti, zásobiti, zašatiti, zavěniti a p. — 6.
Za vytýká pouhý směr někam, za něco, s očí, do něčeho se slovesy pohybování, há- zení, násilného pronikání, bodení, sekání, píchání, matení, pletení, křivení, mísení, za- pisování, zaznamenávání: zaběhnouti, za- vézti, zajeti, zatáhnouti, zatlouci, zatlačiti, zavrtati, zadělati, zapsati, zadati (prosbu), zakročiti. — 7.
K vyjádření veliké nebo pří- lišné míry děje, dopuštění se chyby, poško- zení: začísti se, zabrati se, zadlužiti se, za- hleděti se, zazobati se, zakrojiti, zaříznouti, zalézti, zastuditi a p. — 8.
K vyjádření, odstranění něčeho, zproštění se čeho, zme- škání, ztráty, zcházení i zničení: zalkati, za- drbati, zamodliti, zažehnati, zašantročiti, za- prodati, zapůjčiti, zanedbati, zameškati, za- spati, zakrsati, zasmrádnouti, zastarati. — 9.
Co složená přechod od předcházejících k následujícím, v nichž za pouze časový význam má, tvořící důležita jsou. a)
Mnohá proniknutí mokem, horkem, vštěpování ne- duhu, nemoci, nákazy, ohně atd.
vyzname- návající: zavlažiti, zamoknouti, zapařiti, za- hřáti, zahniti, zastonati, zahnojiti se. — b)
Ve kterých předložka z
a začátek neb menší míru děje vytýká: zakrojiti (začíti krájeti), zalomiti, zařezati, zaprati, zakoupiti, začíti a p. — c)
Na rozpoložení duševní, snahu, chtíč, libosť atd.
ukazující: zabažiti, zamr- zeti, zanevříti, zaželeti, zazliti a p. —
ad b.
Se
slovesy vyznačujícími 1.
svit,
lesk,
jas-
nosť, c
it,
zjevy meteorologické atd.: zablesk- nouti, zasvitnouti, začpěti, zavoněti, zava- nouti atd. — 2.
Hlahol, zvuk, breptání, klení, lání: zazvoniti, zaduněti atd. -- 3.
Výkony smyslů: začichnouti, zaslechnouti, zahleděti atd. — 4.
Výkony dechem: zafouknouti, za- vzdechnouti. — 5.
Výraz tváři, rozpoložení duševní atd.: zašlebili se, zaplakati, zaslzeti, zavzdorovati. — 6.
Pohybování se aneb ně- čím: zakmitnouti se, zatancovati, zahýbati, zatřásti. — 7.
Trhnutí, tření, dření, kousání atd.: zadrápnouti, zadrhnouti, zakousnouti. Tn. 136.—147., 189. —190., 193. Vz tam více sloves a příklady. Cf. také uvedená časo- slova ve slovníku, Pk. v Olomouckém pro- grammu z r. 1875. str. 19.—21., Mkl. S. 208., Zk. S. 82.—83.-
Slovesa přechodná vůbec a nepřechodná pohybování s předložkou za složená řídí akkusativ. Zahnal nepřá- telská vojska. V. Zahubiti město. Jel. Za- chovati všecky věci. V. Cesty zasekati. Br. Zaskočil je. Háj. — Zk.
Chybně te
dy: za- vražditi, zastaviti, zasaditi atd. s
genitivem. Brt. —
Slovesa s za složená řídí také dativ cíle, ač velmi zřídka. Založil mě tento sobě hlavě (= za hlavu). Pass. Tělo pohanské hlavě založil. Pass. Vz Zk. Skl. str. 96.