-ka-ka (-?ka), přípona jmen podstatných
, před i: ížse
h, ch, k v ž
, š, č; c v
č mění a dlouhá samohláska někdy krátí. Sbírka, nádivka, procházka, sádka, dědička
, Moravka, pohanka, lyska, drožka, troška; deminut
. brázdka, cívka, stružka, čárka-, hrstka, knížka, svíčka, ulička. Mkl. S. 272., 240. Čech — Češka, vozka, sýpka, voják — vojačka
, válka, várka
. Vz -ck. Tato přípona se v již
. Čechách a na Mor.
místo, -ov
á' klade: truhlářka m. truhlá- řova, Přibylka m. Přibylová. Kts
. Táž pří- pona, okolo Brna
k příslovcím se přivěšuje: semka (seni), mocka n. mucka (moc), venka (ven). Šb
. —
Ka = k, zu
. Vrátiv se Jidáš ka apoštolam
. St
. skl. III
. 29
.