ČilýČilý; čil, a, o; komp
. čilejší. Č. =
čijící, čití mající, fühlend, empfindend
. Jg. Pět čilých smyslů. Ráj. —
nač: na něčí úsluhy, gerührt sein. Nečilý na bolesti
. L. — Č. =
nespící; bedlivý; čerstvý; wachsam, munter, frisch, rüstig, aufgeweckt, rasch, lebhaft. Jg. Churavý jest a čilým se staví. Sych. Č. jo- nák, pachole, Ros., vojsko, Troj., duch. —
k čemu. Ke stvrzení té řeči velmi byli čilí. Puchm. K zlosti
. St. skl. Č. duch k umění. Plk. —
při kom. Řeč byla pozorná a všecko při něm čilé
. Kom. —
v čem: v smysle (bystrého rozumu). Kat. 602.