Včile, včilVčile,
včil, komp.
včileji; přehlasováním z
v čule. —
V. =
rychle, bystře (ale v tomto smyslu se ho už neužívá), rasch, schnell. Ovoce včile dospělo. Výb. I. 171. V. nebo včul m.:
v čile vyskýtajícího se v EZ. ve smyslu
rychle, nebo m.: v čulě, lokalu to s předložkou
v od neurčitého adj.
čul, a, o, přehlaseně
čil, a, o, pošlého ze slovesa
čiji — číti. Ht. Zv. 63. —
V.,
včilej, včilkaj, včilky, včilka, včile, včilejc, včilek =
nyní, teď,
hned, jetzt, sogleich
. Na Slov. a Mor. a ve Slez., na Slov.
včul atd. Vck., Tč., Klš., Pk.
, Šd. Včil přišel. Bern. Od včil
, od včile
, von nun an
, von jetzt an; od včilka
, od včilejška; před včilem tu byl, právě odešel; po včil, bis jetzt; před včil odešel. Na Ostrav. Tč. Až včil = až teď, až nyní. Kda. I. 93. Ten dělá včile na poli; Muž mój včile jest doma byl. NB. Tč. 39., 121. Včil mládenci nastávajú, do mší svatých v karty hrajú; Milúnká děvečko
, potěš mé srdečko; Prvej sem těšila, včilej už nemožu; Zvonily by tobě ty turecké zvony, včil ťa budú žráti ty morské potvory; Pověz, děvčico, budeš-li moja? Ei budu, budu, ale to ne včil, počkaj, šohajku
, až si podívčím; Měla jsem galánů jak maku drobného a včilej já smutná už nemám žádného; Včilej sem
, má milá
, na tebe zapomněl; Včil ja juž musim być tvojum manželkum; U mamy si jedla žitne halušečky a včilej musiš jesť dosť chore klusečky; Včilej sem sa vdala, starého si vzala, včilej mosím doma byť; Prve's mě vodil od města k městu, včilej mě vodíš čertovú cestú
. Sš. P. 45., 94., 146
., 228., 235., 263., 425., 470., 494
., 532. (Tč. ). A včilka, jak vidím, vzíti se (= si) mě ne- smíš
. Čes. mor. ps. 184.