Lízati, litLízati, lit
. lëžti, laižiti, řec.
leiyeiv, lat. lingere. Mkl. aL. 268
. Cf. Lzáti. Lízej, liž; lízaje (íc), líže (íc)
. Cf. Šrc. 177. —
abs. Větr líže (silně fouká, pálí). Val. Vck. —
co, koho. Lízni ho (= udeř, uhoď)
. Us. Mtl., Šd., Brnt. L
. někomu paty = pochle- bovati. Us
. Sd. Hadové líží jich srdce. BO. Když někdo líže rožeň. Št. Ě. 11. b
. Miluj atd. U Skuhrova, u Něm. Brodu. Semerád. Co se hryže, to se líže. Slez. Šd. —
si. Líznul si (vz Opilý). Us. —- po
kom. Lízl po něm (vystrčil jazyk, aby ho lízl, ale ne- lízl; učinil po něm holí švih, ale netrefil ho). Lízal po talíři = vylizoval talíř. Us. —
co kde. V kterém místě lzali psi krev Na- both, i tvú lzati budú. Tkadl
. I. 26
. —
se kam. Uzřiece ženu, budú se
k něj lízěti. BO.