1. Oboj a obůj1
. Oboj a obůj, m
., oboje, f. a n.; nyní se více užívá:
obojí m., f., n., gt.
obojího m
. a n., obojí, f., dat. obojímu m. a n
., obojí, f. atd.
O.
=jeden i druhý, beide, beiderlei, beiderseitig, uterque. Obojí
. V. Oboje strana, Rkp
. 1412. S obojí strany, po obojí straně, na obojí stranu
. V. Na obojí stranu má zprávu. Br. Pobožní obojího pohlaví. V. Na obojím místě. Kom. Obojí musí dělati. D. Náboženství pod obojí (způsobou, chleba a vína). Strana pod obojí (pod jednou). Jg. Pod obojí při- jímati. Oboj lid. Bj. Písma obojího zákona. Kom. Po obojí, po obojíkrát. Us. —
Pozn. Obůj, jen v nom. a akkus. sg
.,
oboje v nora. a akkus. sg. a pl. Obuj zákon, zástup; oboje stádo, oboje stáda, oboje dvéře. Ros. — Vz Číslovky druhové.