Otka, votka, bodkaOtka, votka, bodka, y, f.,
dlouhá, tlustá hůl, dole ostře kovaná, kterouž oráč zemi přilepenou od déštky otkává, sestruhuje, vy- struhadlo, Pflugreute, -scharre, f. V. Oráč jednou rukou drží kleč, druhou votku. Kom
. Přemysl vdruži v zemiu otku
. Dal. 12
. — O.,
podavač při pile, jímž se kláda strká do hřebena železného, die Reute
. Us. — Jg.