PoctítiPoctíti, il, ěn, ění;
poctívati =
česť pro- kázati, Ehre bezeugen, beehren, verehren. V. —
koho čím: pravicí (dáti mu pravou ruku), Ros., důstojnostmi, Sych., penězi
, zbožím, Kom., dobrodiním
, darem,
V., Ler., zlatým řetězem,
Ros., hostinou, D., povstáváním, Výb. I. 317., návštěvou. Šm. Nebo jsú jeho azda slovy p. nedbali. M. —
koho (g
t.). Kdo ho ctí, těch on také poctí (každého, jednoho po druhém). Br. Všech dary králov- skými p. Smrž. Tiem pocti mrtvých. Št. N. 59. Vz Po (spojené s časoslovy), Spodobení. —
zač. Ten za moudrého muže bývá poctěn, kterýž . . . Anth. II. 244.