PřivlastnitiPřivlastniti, il, ěn, ění;
přivlastňovali, za vlastní přičísti, zu-, über-, vereignen;
pojistiti, zusichern. Jg. —
co komu (čím): soudem, V., losem. Er. P. bohyně horám, V., někomu knihu, Kram., sobě samému mnoho přivlastňovati. V. An nás drahocen- nou krví sobě přivlastnil a přisvojil. Sš. I. 22. —
jak. Titul to byl, jenž
ve výlučném významu se mu přivlastňoval. Sš. J. 33. Oni nadepsaní . . . toho nadepsaného dědictví sobě
pod šos ani jinak všeho ani
na díle
osobovati ani p. nemají
. Zř. F. I. G. 40. — k
omu čeho. Kdoby mu takových ctností p-nil,
šp. m.: takové ctnosti (akkus). Brt. —
co k
čemu. Zemi dobytou k svému kní- žectví p. Háj. —
koho v co: v počet přá- tel. Ojíř. —
komu co za
co. Za kořisť si přivlastnil několik drahých kaménků z krá- l
ovské koruny. Sych.