Šňorek, šnorekŠňorek, šnorek, rku, m. =
křivá,
za- pletená čára, der Schnörkel. Hrboly u zubů vyskytují se jako š-ky, líštky nebo hřbítky
. Ssav. 79. O původu vz
Mz. 829.
— Š. =
místo nezorané mezi 2 brázdami, der Rein. Reš. Když bývá sucho
, odorávají se dvě krajní brázdy a na ty se zrno rozsévá a potom teprv se ostatní
, jež
šnorek slovou, přiorávají; a to jmenují na
šnorky síti nebo na
morky zaorávati. Když jest tuze sucho, tedy se nejprv rozsívá a potom teprv se orá, což vůbec zaorávati jmenují. Us. Jg. — Š. v rostl
. = žebírko více n. méně vyvstá- vající
, po dél na zádech plodův, obzvláště nažek rostlin okoličnatých, jugum, die Riefe
, Rippe. Má-li plod patero šnorků, jmenuje se prostřední
hřbetním, jugum carinale, die Kielriefe; obak vedlejší jeden
prostředním, intermedia; které dohromady slovou
zadové, juga dorsalia, ostatní dva kraje bližší
krajní, juga marginália, die Seitenriefen
. Tyto se zovou
hlavními, primaria, die Hauptriefen, aby od vedlejších mezi nimi položených se rozeznaly, jichž čtvero bývá na každé nažce mezi šnorkem hřbetním a prostředním,
š.
vedlejší vnitřní, jugum secundarium interius a
š-
ky vedlejší vněšné, jugum secundarium exterius, mezi š-kem prostředním a krajním. Rst. 150., 503.