2. Šrám, u, šrámek2.
Šrám, u,
šrámek, mku,
šrámeček, čku, m
. = jizva (po ráně sečné),
pruh, liska, cicatrix, der Hieb, die Schramme, Narbe. V. Pruh, š
., streifenförmige Narbe, liska, flache Narbe. Nz. lk. Rus. šram, pol. szrama, něm
. Schramme, střněm. schräm
. Mz. 334. Když se zajitřený vřed zavře, strupem potáhne, naposledy však š. zůstává. Kom. Ať se rána zacelí, šrám přece zůstává. Sych. V osidla světa upadne a z těch bez š-mů neujde. Vš. Kdo v cizí hnízda zanáší, š-rny na tváři od- náší. C. M. 122. — Š.
v kamenných dolech =
podkop (měkké vrstvy pod tvrdou skalou)
, der Schram. Vz KP. III. 29. —
Š. v bota- nice - místo po odpadlém dílu patrné n. p. listní
, po listu na lodyze nebo větvi zbý- vající
, die Fruchtnarbe. Rst. 503
.