ŠtěněŠtěně (zastar. stíně), ěte, n
., pl
. -ata;
štěňátko, a, n
.,
šťenec, nce,
m. V. Strsl. štěně, catulus,
příp. -et
. Mkl.
B. 190., 307. (Hý). —
Š. =
mládě psí, liščí, vlčí, opičí, medvědí, lví atd
.; zvl.
mladý psík, das Junge der Hunde, Füchse, Wölfe, Affen, Bären, Löwen. Tísta se štěňaty štěká na přícho- zího. Kom. Ščeně lvové. Ž. wit
. 16. 12., 103. 21
. Štěnec lvový. Vyhnali ho před vrata, přišla k němu štěnata; Ščeňata po- zavíral a je kyjmi bíti dal. Sš. P
. 20., 21. Ovšem, však také štěňátka jedie drobty, kteříž padají se stolu pánóv jich (Mat
. 15.); Ale jako štěněti otruskóv (drobtů) podaj. Hus. II. 95
., 99. (Tč). Štěně štěká, jak od psů slyší. Pk. Sám se vnadí štěnec ručí. Alex. 1099. Š. podpažní
. V. Š
. vyzrazuje, co z něho za psa bude. Vz Mladík. Prov. Také někdy štěncům zuby dorostají (mla- dými a mdlými nemáme pohrdati
, i oni svého Času mohou dojíti). Jg. Jižť jsú štěn- cóm zubi dorostli. Tkadl. II. 1.