UtěšitiUtěšiti, il, en, ení;
utěšívati, utěšovati, trö- sten. Nedati se u.
V. Potěšil neutěšil. Ze 16. věku. Šd. —
koho. Utěš vás pán Bůh. Us. Dch. Nenie, kto by ji u-il
. BO. —
koho,
co,
se čím. Trudnou mysl libým zvukem u. Ráj. Smutný utěší se známými. Dal. U. se pověstí. Št. N. 254. U. se zpěvem, Slov
. Us., Šd., navštívením. Hus III. 34
. By mě tiem utěšil. Alx. M. v
. 45
. (HP
. 51. ).
Nevelmi se tím utěšil.
Št. —
se. Nemohu se u. Hr. rk. 169. —
se v kom. Ať se v něm duše cele utěší. Br
. Utěš se v svém smutcě
. BO. U. se v mukách
. Chč. 634. Ani mne v tom utěšíte. Hr. rk. 151. —
koho o čem. U-li je o jich bratru. ZN
. —
kdy. Alespoň
toho času staré záští jejich se u-lo. Ddk
. V. 160. —
co jak. Anjel i s bleskem tváři i v bě- losti ukázán jest, aby svým zpósobem i ztrašil zlé i utěšil věrné; Nemocné hřiechem na duši duchovně u. Hus II. 137., I. 144. (Tč). —
se kde. Smutný utěší se mezi známými. Dal. 11. —
se z čeho. Ze svého smutku se utěšil
. Pass
. mus. 369
. —
se nad kým. Já se utěším nad mými vrahy a pomstím se nad mými nepřátely
. Bart. 348. 30. Královna nad ztrátou jeho u. se nemohla. Pal. Dj. II. 2. 481
. — se komu. Běda mi siré nebožce, komu se utěšiti mám (mit wem soll ich mich trösten? Jg. )? Ctib.