VanotVanot, u, m. =
vání, vanutí, das Wehen, Gewehe
. V. větru. Ros. Vanot váš mi v roz- bolu k sladkému jest chlácholil. Sš. Sra
. bs. 87. A kroky mdlé zbystřuje s hůry vanot. Ib
. 206. (Šd )
. Hukot ten podobal se prud- kému v-tu či větru
. Sš. Sk
. 18. (Hý. ).