VejžvaldaVejžvalda, y, m., od
žvu, vy-žvu = žva- tlati, štěbetati, plaudern, příponou -
da jako: ospalda, ožralda. Užívá se slova v. při dětech, když počínajíce už dosti zřetelně mluviti hodně toho namluví; tedy =
žva- tlal, štěbetal, der Plauderer
. Us. v Plasku, u Plzně
. Prk
. —
V. =
huba,
vyřídilka, das Mundstück
. Ta má dobrou v-du
. Tamtéž
. Prk.