VěnčitiVěnčiti, il, en, ení;
věncovati; zastar.
věnčati, kränzen, bekränzen. --
co,
koho čím: kameniem i perlami. Rkk
. 46
. Dubo- vím v., mit Eichenlaub
. Dch
. Svět by k tobě putoval, oslavou tě věncoval. Sš. Bs. 49
. —
kdy. Obětná zvířata se věnčila
při samém teprv obětování. Sš. Sk. 169
. —
koho zač. Kolomana za krála věnčat dal. Let. Mt.
sl.
VIII. 1. 52. Tam za upřímnou ženu sobě ji věnčil (pojal). Ps. srb. II. 61.