Vojevoditi, vojvoditi, vejvoditi, vývo- diti, vévoditiVojevoditi,
vojvoditi,
vejvoditi,
vývo- diti, vévoditi, il, ěn, ění;
vojevoděti,
voj-,
vej-,
vý-,
vévoditi =
vojsko vésti, das Heer führen;
pano
vati, herrschen, zastr. Výb. I. 1., Jg. —
abs. Ve vlasti, kde Olomuc vévodí
. Rkk
. 45
. Kdež pak zlosť vejvodí
. Jel. —
nad čím. St. skl
., Troj. Nad knížetstvím
. Leg. —
komu. Vsiak ot (otec) svej čeledi vojevodí = panuje, jest jejím vůdcem. Sněm. 1. (Rkk. 69
. ). Cf. Vlásti komu. Protož tělo v rozkoši chodí, když mu duše nevévodí
. Vz Mus. 1860
. 76
. —
kde. Ctib. Ona v mém srdci vejvodí. St. skl. —
čím nad koho. Elena (Helena) krású nad jiné všecky vej- vodieše. Troj. III. 7. — Vz
Vojvoditi.