1. Volný1. Volný; volen, lna, o; 1. ochotný, ho- tový, rád, willig, bereit, bereitwillig, folgsam, erbietig. V. služba. Žer. Připověděli jim v. slyšení. V. Ucho v. Us. Teprve když po třetí rozkázal, byl volen uposlechnouti. Němc. Tvůj v. strýc, bratr, sluha. Žer. — k čemu. K službě v. V., Žer. 338. — komu. Dobrý jest každému volný, přívětivý a snadný, každého k sobě rád pustí. V. — 2. V., sobě v. = svobodnou vůli mající, volnosť mající, svobodný, frei, freien Willen habend, unge- bunden, unabhängig. Jg., Ž. wit. 67. 10., 93. 1. Volným byl na Moravě každý, kdo ná- ležel k zemi a k národu, pokud soudním výrokem nebyl z obce vyhoštěn a v nevol- nictví prodán; Kdo byl mužem volným, směl zbraně nositi. Ddk. IV. 154., 211. (Tč. ). Vet jsi ty, dcero má, sebe volná, kedy robit máš, puož (= půjdeš) ode mňa. Sš. P. 467. Dy sem byla mladá, byla sem si volná, mohla sem, kam chtěla, jíť. Ib. 494. (Tč. ). Já jsem pod mocí jiného, ty pak jsi sobě volný; Manželka po smrti svého manžela jest sobě volná. BR. II. 35. b., 497. b. Pokolení lidské sobě volné jest. Kn. Jest sobě volný. Pass. mus. 319. V písmě někdy slove on sám Buoh volný. Hus I. 325. Volnému vůle, spa- senému ráj. Pk. V. jsou myšlénky lidské. Us. Obec v., republika. Šm. — v čem. Člověk jest volný ve správách svých. Us. — sobě. Sobě volným býti. V. Sobě v. pán. D. Každý sám sobě volen a svoboden býti chce. Br. Syn sobě volný bývá doskočný. Št. Dítě sobě volné k hanbě přivodí rodičku svou. Kom. — Ve zlém smyslu: sobě v. = rozpustilý, ausgelassen. Bern., Tkad. A prosím tebe, úplně v tom doufaje, že mně proti takovým sobě volným nepokojníkům raden a pomocen budeš. Arch. IV. 16. — Více trpně. Abys volnější byl(na cestě), zavazadly se neob- těžuj. Kom. V. hlava (nezajatá), hlas (ohebný), mrtvola (netuhá), kaše. Us. V. přednášení, řeč, pád, plyn, teplo, kladka, obchod. Nz. Jíti volnou cestou: Smířlivosti nechati vol- ných cest; v. pospoj, čára, vstup. Dch. Ty máš sobě všecko volné. BR. II. 35. b. V. rým, místo, návrh, drahokam (neobložený, nezadělaný). Dch. V. osa (ve fys. ). V. těsto (opak: tuhé). U Opavy. Klš. V Opavě pro drahotu ustanovili volný trh masarský a pekařský, na němž venkované směli pro- dávati. Zkl. exc. V. přístup do zahrady. V. kyselina. KP. V. 179. Huba u koně buď volna, u člověka pravdiva, u psa lapna. Prov. Tč. Nechť ta hříbata jdou volnou. Schz. Nyní bude volná (polka). Us. Bf. — V., více činně, volnosti užívající, frei, freimüthig. Volným jazykem pustil se naň. — v čem: v práci. Us. — kde. Budeš volen v jejie domu. St. skl. — V. = na vůli zůstavený, frei, der freien Wahl überlassen, willkührlich. Dá mu to ve volné užívání. L. V. přecházení mezi učebnými ústavy, die Freizügigkeit unter Lehranstalten; V. kreslení. Dch. — V. = neženatý, frei, ledig. L. — V. = prázdný, svobodný, frei. — od čeho, k čemu, čeho. V. od nebezpečenství. L. Musí k tomu v. čas míti, aby se všemu naučil. V. Každý la- zebník městský má jmíti královský les volen ku pálení a ku potřebě lázně této. Arch. II. 394. (Šd. ). — V. list (svobodný, bezpečný), der Frei-, Sicherheitsbrief, freies Geleit. L. — V. povětří, freie Luft. Byliny nemají slunce volného. Byl. — V. prístup, freier Zutritt. V. vchod. Sych., přístav. Nz. — V. průchod, freier Durchgang. Br. V. průchod to má. Kom. Jeho vinou pustosti se volný průchod dává. Sych. — V. dech, freier Athem. Byl., Puch. — 3. V. = prostranný, netěsný, pohodlný, široký, geraum, geräumlich, nicht enge o. knapp, bequem, gemächlich. V. Volný střevíc, kabát, světnice, dům. Us. V. pohyb, ZČ. I. 101. V. prostranství; Do volných bot hupnouti. Dch. Volné šaty; Límec okolo krku není dosť volný. Šd. — V. = nesilný, slabý, netuhý, gemach, gelind, nicht streng. V. luk, oheň, L., pohybování. Jg. — V. = váhavý, zdlouhavý, langsam. Volnou přechází kolem stolu. Schz. Šel volným krokem. Kmk. V. vůl. Us. v Krkonš. — kam: do roboty, do práce. Tč.
