Hlíza
Hlíza, apostema. Sv. rk. 316. b. H. = nahromadění hnisu v dutině těla. H. jater, mozku, plic, prsu, řitní, střeva, v mandlích, retrofaryngealní, v stěně břišní. Vz Slov. zdrav., Čs. lk. I. 4, 279., II. 14., 265., 288., II. 50., 102., 138., 314., 385., V. 59., 145., 237., 359., 382., VI. 358., 412., VII. 110., VIII. 73., 81., 89., 162., 380., 389., IX. 150., X. 70., 122., 367., S. N., Mkl. Etym. 408. H. horká, studená. S. N. I. 19. Skoře-li h. přijde n. jiná smrť. Št. Kn. š. 206. H. ho popadla, udávila. 1607. Bavors. H. pobřišni- cové při výpotku. Křž. Por. 428. Celistvá h. rohovky, abscessus corneae totalis, h. ro- hovky s nehtíčkem, abscessus corneae cum ungue. Schb. — H. = bambol, tuber, die Knolle, v rostl. H. cibulná, bulbotuber, die Zwiebelknolle. Nz. H. = stlustlá napuchlá čásť osní, zvlášť oddenku, nebo naduřelý kořen k rozmnožování sloužící; jest tedy dvojí, buď kořenová jako u vstavačů, neb osní, lodyžní, oddenková (bambol, bulva), jako u bramborů, ocunu. Čl. Kv. XIX. Cf. Kk. 23., Schd. II. 174. Rosc. 6.