HlízaHlíza, apostema. Sv. rk
. 316. b. H. = nahromadění hnisu v dutině těla. H. jater, mozku, plic, prsu, řitní
, střeva, v mandlích, retrofaryngealní, v stěně břišní. Vz Slov. zdrav., Čs
. lk
. I. 4, 279., II. 14
., 265., 288., II. 50., 102., 138., 314
., 385., V. 59.
, 145., 237., 359., 382., VI. 358., 412., VII. 110., VIII. 73., 81.
, 89., 162., 380., 389., IX. 150
., X. 70., 122., 367., S
. N., Mkl. Etym. 408. H. horká, studená. S. N. I. 19. Skoře-li h. přijde n. jiná smrť. Št
. Kn. š
. 206. H. ho popadla, udávila. 1607. Bavors. H. pobřišni- cové při výpotku. Křž. Por
. 428. Celistvá h. rohovky
, abscessus corneae totalis
, h. ro- hovky s nehtíčkem
, abscessus corneae cum ungue. Schb. — H. =
bambol, tuber, die Knolle, v rostl. H
. cibulná, bulbotuber, die Zwiebelknolle. Nz. H
. = stlustlá napuchlá čásť osní, zvlášť oddenku, nebo naduřelý kořen k rozmnožování sloužící; jest tedy dvojí, buď
kořenová jako u vstavačů, neb
osní, lodyžní, oddenková (bambol, bulva), jako u bramborů, ocunu. Čl. Kv. XIX. Cf. Kk. 23
., Schd. II. 174. Rosc
. 6.