ĎábelĎábel. Št. Kn. š. 3., Mkl. Etym. 45., S. N., Kram., Slov. 83. Ď.. daemonium, jinde: běs a črt. BO. Laši říkají vždy ď. místo čert: Ďábel tě tu byl dlužen; Ďabli v tobě seďa; Jak sto ďáblův. Brt. D. 205. Už je má galánka u černého ďábla !; Pod jeho jazykem černý ď. seděl; Ďábli ti v ma- těri, ty chrtáne šerý!; Přijeli ďáblové, černí zemanové, měli šaty kněžské, kloboučky zemanské a kopyta koňské. Sš. P. 400., 656., 669., 790. Pekla checht a ďáblů smích ze prsou nevyjde mých. Štulc. I. 83. Kde se hraje, tam ď. své vyraženi mívá. Exc. Lichva a lesť dělá ďáblu česť; Ď. se sám o boží muky rozbije. Bž. Čert ďábla šklube; Trefil čert na ďábla. Km. Ba ďábla! Brt. O zapsání se ďáblu vz v Mus. 1853. 469. — Ď. Radslav. Tk. II. 99.
