ĎábelĎábel. Št. Kn
. š. 3., Mkl. Etym
. 45., S. N
., Kram
., Slov. 83. Ď
.. daemonium, jinde: běs a črt. BO.
Laši říkají vždy ď. místo čert: Ďábel tě tu byl dlužen; Ďabli v tobě seďa; Jak sto ďáblův. Brt. D. 205. Už je má galánka u černého ďábla !; Pod jeho jazykem černý ď.
seděl; Ďábli ti v ma- těri, ty chrtáne šerý!; Přijeli ďáblové, černí zemanové
, měli šaty kněžské, kloboučky zemanské a kopyta koňské. Sš
. P. 400., 656., 669., 790. Pekla checht a ďáblů smích ze prsou nevyjde mých. Štulc. I. 83
. Kde se hraje, tam ď. své vyraženi mívá. Exc. Lichva a lesť dělá ďáblu česť; Ď. se sám o boží muky rozbije. Bž. Čert ďábla šklube; Trefil čert na ďábla. Km
. Ba ďábla! Brt. O zapsání se ďáblu vz v Mus. 1853. 469. — Ď. Radslav. Tk. II. 99.