Dědičný
Dědičný, kdo dědí, erbend, Erb-. D. kníže koruny. D. Dedičným pánem tě ustavím. Troj. D. účastník, úročník. J. tr. — D. = co děděno, vlastní nápadem, geerbt, Erb-, erblich. D. 1). a vlastní. D. D, statek, nemoc, zlé, hřích, štola. V., vada (na těle), chyba, právo, dluh, plat, podíl, úřad, země, království, D., neduh, Ja,, nápad, vlastenství, případ, věrnosť, léno, manství, mocnářství, pacht, stat, věc, díl, smlouva, úrok, J. tr., zlo. koupě, zákup, důchody. Šp. Statek právem dědičným přišel, připadl na někoho; o právo dědičné připraviti, práva dědičného zbaviti d. zboží, člověk (poddaný), poddanosť; v d. panství uvésti. Příd. k Cyr. Má. se na jeho dědičné vésti i na statek dědičný). Zříz. Ferd. Vz Rb. rejstřík, str. 205. — Dědičně panovati. Kom., dáti. odkázati, pozůstaviti. 1). —