DědičnýDědičný, kdo dědí, erbend, Erb-. D. kníže koruny. D. Dedičným pánem tě ustavím
. Troj
. D. účastník, úročník
. J
. tr. — D. =
co děděno, vlastní nápadem, geerbt, Erb-
, erblich. D
. 1). a vlastní. D. D, statek
, nemoc, zlé
, hřích, štola
. V.
, vada (na těle), chyba,
právo, dluh, plat
, podíl, úřad, země, království, D., neduh, Ja,
, nápad
, vlastenství, případ, věrnosť, léno
, manství, mocnářství
, pacht, stat, věc, díl, smlouva, úrok, J. tr., zlo. koupě, zákup, důchody. Šp. Statek právem dědičným přišel, připadl na někoho; o právo dědičné připraviti, práva dědičného zbaviti
d. zboží
, člověk (poddaný), poddanosť; v
d. panství uvésti. Pří
d. k Cyr. Má. se na jeho dědičné vésti i na statek dědičný). Zříz
. Ferd
. Vz Rb. rejstřík, str
. 205
. —
Dědičně panovati. Kom.
, dáti. odkázati, pozůstaviti. 1). —