Čepel
Čepel, e, m. a f., čepelík, čepelka, Č. = plíšek, deštička tenká kovová. Blech. — Č. = nástroj hrnčířský k hlazení syrového ná- dobí. Die Schiene. Rohn. — Č. olověný ku psaní (tabulka). Žal. rkp. — Č. plech, ocílka u pily, u nože (océlka, železo), u poboční zbraně (bodounu, rapichu), č. bodáková. Die Klinge. Č čtyřhranný, dutý, šestihranný, oblý. Tš. Čepele se dotýkati; čepele křížiti; hřbet čepele. Tš. — Č. listu (plocha), vz List.