ČepelČepel, e, m. a f., čepelík, čepelka, Č.
= plíšek, deštička tenká kovová. Blech.
— Č. =
nástroj hrnčířský k hlazení syrového ná- dobí. Die Schiene. Rohn. — Č. olověný ku psaní
(tabulka). Žal. rkp. — Č.
plech, ocílka u pily, u nože (océlka, železo), u poboční zbraně (bodounu, rapichu), č. bodáková. Die Klinge. Č čtyřhranný, dutý, šestihranný, oblý. Tš
. Čepele se dotýkati; čepele křížiti; hřbet čepele. Tš. —
Č. listu (plocha), vz List.