Ruch
Ruch, u, m., hnutí, pohyb, pobídka, die Bewegung, Regung, das Treiben, Getriebe, der Impuls. Strsl. ruht. Sr. rychlý, schnell, lit. rušus, geschäftig (Gt. Lit. Stud. 69). Mkl. aL. 173. Hebr. ruäch = spiritus, vánek, po- hyb. Šd. Volební r., die Wahlbewegung; Je zde nyní živý, čilý r., es herrscht hier nun- mehr ein Leben u. Treiben. Dch. Dějinný r., geschichtliche Fortbewegung. Dch. R. něčemu dáti, einen Impuls geben; r. (podnět, po- bídka) k něčemu. Nz. Dokud bude bíti ňádro, dokud bude v těle ruch. Sš. Sm. bs. 79. — R. při bubnování (skládá se z udeření vle- čeného a ze dvou udeření jednoduchých, jež rychle po sobě následují). Čsk. — R., rumor, fama, der Ruf. Zemřel v ruchu sva-tosti. Sml. — R., tempo, časomíra (v hudbě).Hd. — R., měsíčník pro zábavu se zvlášt-ním zřetelem ku produkci mladších spiso-vatelův. Vydává se v Praze od r. 1879. — R., quada, v Jg. Slov. chybně m.: rúp. — Cf. Ruchati.