RuchRuch, u, m.,
hnutí, pohyb, pobídka, die Bewegung, Regung, das Treiben, Getriebe, der Impuls. Strsl. ruht. Sr. rychlý, schnell, lit
. rušus, geschäftig (Gt
. Lit. Stud. 69). Mkl. aL. 173. Hebr. ruäch = spiritus, vánek, po- hyb. Šd. Volební r., die Wahlbewegung; Je zde nyní živý, čilý r., es herrscht hier nun- mehr ein Leben u. Treiben. Dch. Dějinný r., geschichtliche Fortbewegung. Dch. R. něčemu dáti, einen Impuls geben; r. (podnět, po- bídka) k něčemu. Nz. Dokud bude bíti ňádro, dokud bude v těle ruch. Sš. Sm. bs. 79. —
R.
při bubnování (skládá se z udeření vle- čeného a ze
dvou udeření jednoduchých
, jež rychle po sobě následují). Čsk. —
R., rumor
, fama, der Ruf. Zemřel v ruchu sva-
tosti
. Sml. —
R.
, tempo, časomíra (v hudbě).
Hd. —
R.
, měsíčník pro zábavu se zvlášt-
ním zřetelem ku produkci mladších spiso-
vatelův. Vydává se v Praze od r. 1879. —
R., quada, v Jg. Slov.
chybně m.: rúp. — Cf. Ruchati.