KrájetiKrájeti
, kořen kri, Gb. Hl. 142.
K.
jest vzorcem sloves páté třídy. Kráj-ím, -íš, -í, -íme, -íte, -ejí; imperat. krájej, krájejme, krá- jejte; přechod. krájeje, krájejíc
, krájejíce; sup.
krájet; krájel, a, o; krájen, a, o; krájev, -vši, -vše. —
Pozn. Podlé tohoto vzorce ča- sují se časoslova, jichžto prvotní samohláska příznačná
a přehlasila se v
e. Zk.
Ml.
I.
116. Po měkkých souhláskách totiž uchyluje se čeština od vzoru
volati staženinou
í m.
á z
aja a přehláskou
e m.
a. Vyjma
stavěti, věšeti, vra- ceti, klaněti se (Zk. ) a
mizeti, z-hrzeti vládnou všecka časoslova, dle, krájeti' časovaná
, dél- kou kmenové samohlásky
, pocházejíce od sloves prvých 4 tříd vesměs stupňováním a rozlišováním
d a
t v
z a c,
s a
z v
š a
z, skupenin
st,
zd a
sl v šť, žď a šl a někdy i hrdelnic v sykavky před
ě aneb
e místo prvotného
ja, jak násl. 1. Z patřících do I. třídy od
ba: bájeti a od těch, jichž kořen prvotním
i se končí: bíjeti, píjeti (v obecné mluvě také pívati)
, s-víjeti. — 2. Z II. a III. tř.
přešla sem: pobízeti (od pobídnouti), zhr- zeti (od hrdnouti), mizeti (od mhnouti), líceti n.
léceti (od líknouti), dohlížeti (od dohléd- nouti n. hleděti). — 3. Nejčastěji dostávají se sem slovesa IV. třídy: obouzeti, vychá- zeti, klízeti, ostouzeti, káceti, uhášeti, sná- šeti, věšeti, překážeti, urážeti, svážeti, pou- štěti, vyjížděti, přemýšleti, zacláněti, skrá- pěti, potápěti, káleti, kráčeti, máčeti atd. od buditi
, choditi, kliditi, studiti, kotiti, hasiti. nositi, věsiti, kaziti, raziti, voziti, postiti, jezditi
, mysliti, cloniti, kropiti, topiti
, kaliti, kročiti, močiti, Ht. Sr. ml. 292. a násl. Vz také Bž. Mluvnici jaz. čes. §. 350. a, násl. — Krojiti, 3. pl. -jí, il, en, ení; krájívati, schnei- den.
—
abs. Tak krejčí krájí, jak mu sukno stačí. Prov
. — co: chléb, sukno (prodávati Boč. 1496. ), obuv atd. Větší řemen krájel, než mu kůže postačiti mohla. Prov. Žal srdce krájí. L. —
co čím: nožem; zemi pluhem.
Us., L. —
se, co komu: hostům pečeni, maso; kupci kůži. D., Us., Rk. On to sobě štědře krájí (něčeho zneužívá). Kom. Kdy- byste se mi krájel, nevěřím vám to. Us. —
co na co: sukno na šaty. Us. —
co kam: chléb
do polívky. Us. Chléb
pod polívku (než se naleje). Vus. —
se komu od čeho. Srdce se mi krájí od želu. L. —
se. Nevě- řím ti, i kdybys se krájel. Us.
—
co jak. Střela vypuštěná povětří krájí
s šibkostí. L. K. koho
bez milosrdenství (dříti). Us.
Kůži dle míry. —
co odkud: řemeny
z kůže
s tovaryšem krájím. —
s adv. Tenčeji krá- jeti musíš (ne tak zhruba lháti). Č.