Věrovati
Věrovati = věru (na mou věru) říkati, etwas bei seinem Glauben bekräftigen, be- theuern — abs. Sv. Petr poče v. a řka: Neznám toho člověka. Pass. 286. Tehdy po- čechu v. a řkúce. Hr. rk. 241. (335. ). Tři mají přisíci a čtyři věrovati. Půh. II. 141. Ktož má v obyčeji přísahati, věrovati. Št. N. 304. — jak. Neopatrně věrujíce. Hus I. 86. Slyší, ano lidé křesťansky mezi sebou se věrují. Pass. mus. 366. Mnozí lží, křivě se věrují. Št. Ale tuto věrují se tvrdě. Jir. Čít. po IV. tř. V-ti ctí svou. Půh. I. 274. Obyčej bez rozmysla v. St. N. 141. — zač. A ti jsú za to chtěli věrovati i učiniti podlé panského nálezu. Půh. II. 460. — v čem. V marných a lehkých věcech věrují. Hus 1. 102. — se. Zavěruj se = zadušuj se. Us. v Krkonš. Vz předcház. — že. Čtyři mají v., že jest bratr jeho vlastní nedílný, že ty škody vzal jest. Půh. I. 315., II. 229. (Tč. ). — V. = věřiti, glauben. — komu. Já mu nišť neverujem. Na Slov. u Píščan. Tč.