VěrovatiVěrovati =
věru (na mou věru) říkati, etwas bei seinem Glauben bekräftigen, be- theuern —
abs. Sv. Petr poče v.
a řka: Neznám toho člověka
. Pass
. 286
. Tehdy po- čechu v. a řkúce. Hr
. rk. 241. (335. )
. Tři mají přisíci a čtyři věrovati. Půh. II
. 141. Ktož má v obyčeji přísahati, věrovati.
Št. N. 304
. —
jak. Neopatrně věrujíce. Hus I. 86. Slyší, ano lidé
křesťansky mezi sebou se věrují. Pass. mus. 366
. Mnozí lží, křivě se věrují.
Št. Ale tuto věrují se tvrdě
. Jir. Čít. po IV
. tř. V-ti
ctí svou. Půh
. I
. 274. Obyčej
bez rozmysla v. St. N. 141. —
zač. A ti jsú za to chtěli věrovati i učiniti podlé panského nálezu. Půh. II. 460. —
v čem. V marných a lehkých věcech věrují. Hus 1. 102. —
se. Zavěruj se = zadušuj se. Us.
v Krkonš. Vz předcház. —
že. Čtyři mají v
., že jest bratr jeho vlastní nedílný, že ty škody vzal jest
. Půh
. I
. 315., II
. 229. (Tč
. )
. —
V. =
věřiti, glauben. —
komu. Já mu nišť neverujem. Na Slov. u Píščan. Tč
.