1. Víra
1. Víra (zastr. věra), y, f., instr. sing. věrou, pl. gt. věr, dat. věrám, lok. věrách, instr. věrami, v ostatních pádech podržuje se í. Vz Míra. — V. = pravda, die Wahr- heit. To se k víře podobá, jest k víře po- dobno (-bné); k víře nepodobný; k víře podobná příčina, výmluva. V. Podobá se k víře; k v. podobnosť. Nz., D. Tomu bych dal za víru. Us. Ve množstvu milosrdie tvého uslyš mě u vieře spasenie tvého. Ž. wit. 68. 14. Mocí a vůlí boží, kterýž je může i chce věrou darovati. BR. II. 515. Že by to k vieře podobné nebylo, by žid jie ze vsi přídúcí bez základu (ohne ein Pfand) pojčívati jměl. NB. Tč. 67. Není to k víře podobné, což zákonníci praví; Věci k víře nepodobné. BR. II. 175. b., 217. b. — V. = věření v něco, přijímání za pravdu, o čemž nám schází vlastní poznání, der Glaube, Glauben, das Führwahrhalten. S. N. V. (subjektivně jako vniterní stav něčí) = ochotné přijetí nauky Kristovy a jí životem svatým osvědčování. Sš. I. 23. Slepá v. (beze všech důvodův). Marek, S. N. K víře přivésti = přemluviti. V. V-u něčemu dáti, přiložiti. Háj. Víra mu do hrsti přišla (ne- chtěl věřiti až po škodě. Vz Škoda). Č., Plác. Někomu víru dáti na jiného, Glauben beimessen wider Jemanden. Řd., J. tr. Ze lži lidé neumírají, jen že potom víry ne- mají. Hkš. K zprávám nejistým víry nepři- kládali. Skl. I. 56. Že dobrú věrú žaluje. CJB. 395. Aby, ktož slyší slovo boží, při- dal k němu víru. Chč. P. 48. b. Falešným šohajíčkům víry nepřidávejte. Sš. P. 302. Místo víru dáti, přiložiti doporučuje Ht. Brs. 276. a 277.: uvěřiti; sr. však předcházející doklady. V. není pouhé povolování prav- dám nauky křesťanské, nýbrž jí celou utro- bou a myslí svojí pochopení a jí celého člověka a všech mohutností jeho, mysli, citu a vůle dokonalé podrobení; Menší stu- peň víry, v. počátečná, v. vezdy rostoucí, zmáhající a zdokonalující-se; ve víře se vždy rozhojňovati; Měli tedy oni ovšem víru v Krista, ač jen zavinutou, touchou a touhou jenom se jevící; Že by člověk z víry samé mohl ospravedlnění dojíti; V. jest vý- minka, prostředek, osnova, kořen, na němž ospravedlnění stavěti se musí, poněvadž jest začátek a síň všeho obrozeného života; Že zmařena, neplatna učiněna, zničena, vy- prázněna jest v., že všechnu hodnotu, sílu a moc potratila; Pevnosť, odhodlanosť víry, jarosť víry, utužení víry; Abraham nevrtkal, neviklal se u víře: víra jeho neoslabovala nýbrž vytrvala a ostála i obdržela proti vše- likým námitkám nemožnosti tuto se nasky- tujícím; Opisuje povahu víry Abrahamovy; V. ta všecko přesahovala, takové výše do- sáhla, tak horovala, že....; V. podobně se dokonává vyznáním; V. u člověka má roz- ličné stupně a již rozhodnější a osvícenější jest, již v obojí stránce té nedostatek má nějaký a mdlobě podrobena jest; Potvrzeni byli v té, kterou byli ujali, víře v Pána co messiáše; Předce ujali víru v Krista a tu vy- učuje apoštol požehnané následky víry té; Tou zradou nemají se dáti zviklati ve víře; Abyste se nezviklali u víře, abyste jistoty 255* v ní neztratili; Apoštolé měli se svízely svými ve víře utužovati; Ale v. ta se měla spolu účinlivě projevovati; Stálosť a ne- vrtkavosť u víře; Živou a horlivou vírou se před jinými vynaznačoval Štěpán a víru tu skutky v životě dokazoval; V. jeho byla vněšná a nepronikla až ku podmanění sobě rozumu jeho, tím méně prostoupila hloub žádostí a tužeb jeho; Důvěra z víry počá- tečné vzešlá; Měli zajisté zavitou víru v pro- středníka, ač ještě rozvita nebyla; Z čehož viděti, že sami divové nestačí k zarození víry v srdcích lidských, nýbrž že k tomu zvláštní milosti boží třeba; Ke stupni víry člověka hleděl; V. zárodná, vz Zárodný. Sš. I. 25., 26, 38., 46., 48., 54., 57, 110, 133., J. 41, Gl, 217, 249, 230, II. 238, Sk. 69, 97, 168, 171., Ms. 35, 42. (Hý. ). Víru něčí podvrátiti. Us. Dch. V. hory pře- náší. Na Mor. Tč. V. uzdravuje. Us. Z bab- ských povídaček nejde člověku víra. Šml. v Osv. 1880. 141. Víra jest dar boží. Dač. I. 288. Sv. Pavla na víru obrácení. Us. Šd. Otčenáš a apoštolské vyznání víry mají lidu vštípeny býti v jazyku latinském i zem- ském. Ddk. IV. 281. Bojíte se, snad malé víry jste? Sš. P. 16. Drží (hřebík, uzel) jako helvetská víra, jako stará víra, jako židovská víra. Us. Kfk, Sd. Zachová to, jako žid víru. Vz Sliboval. Lb. Ale skut- kem a pravdou musí každý víry a pokání dokazovati; Odpuštění hříchů by nebyl do- šel, kdyby sám byl víry pravé neměl; V tom záleží, aby člověk z víry pravé přikázání boží ostříhal; Bude k věčnému životu při- veden a to ne pro svou víru ale skrze víru. BR. II. 13. a, 39. a, 112. a, 631. a. U víře své tvrdě stojí. Pass. mus. 365. Božská podstata lépe věrou dosažena a poznána býti může, nežli hlubokým a bedlivým zpy- továním. V. Viera jest základ a kořen všeho dobrého. Št. Kn. š. 7. V. jest založenie věcí nadějných a neviděných; Jenž blúdi u vieře o těch věcech; Vieru měj živú, milováním omaštěnú; Učenie sě od viery počíná; Pro hřiechóv rozmnoženie lidé ho (Krista) ne- vidie živú věrú; I vece jim: Co blázniví jste malé viery?; Vedlé miery viery člo- věka bývá milosť božie dána; Hřeší-li tak, tehdy viery nemá aneb u vieře vrtlá; Viera bez skutkóv mrtva jest; Kněžie a zákon- níci majíce velikú péči o platy a o tělestné potřeby, jsú malé viery; Pane, přimnož nám viery; Zaslúžil jest sobě, že ho Ježíš naučil i o svém božství vieře; V. a ústy vyznanie viery člověka nespasí bez napl- nění vóle božie; S pravú věrú na naději čaká jeho v nebi požívati po tomto životě; V. jest první ctnosť od Boha vlitá, na níž jako na dně neb krumfeštu má každá ctnosť založena býti; V. jest o těch věcech, jichž nyní nevidíš, neb by (bys) viděl, již by viery z toho neměl; V. jest založení věcí, o kterýchž naději máme, duovod věcí ne- viditelných; Kořen vyznání jest víra srdce; Všelijaké přijímá (Bóh), jenž k němu živú věrú jdú; V. jest o minulých i o budúcich věcech; Také naděje jest toliko o dobrých věcech, ale v. o dobrých i o zlých; Z toho dóvodu viery a poznánie vezmi, že té viery živé zlí nemají a cožkoli mají, mrtvú vieru mají; Od pravé viery odstoupiti. Hus I. 4, 86, 332, 383, II. 10, 48, 49., 50, 230, 296, III. 26, 153, 155, 156, 159, 292, 301. (Tč. ). Víra naději nic nepůjčuje. Pk. — V. = náboženství, der Glaube, die Religion. Pravá v. obecná křesťanská; od pravého vyznání víry odstoupiti, odpadnouti. V. Obrá- til se na katolickou víru. Sych. V té víře do smrti setrvám. St. skl. K víře nějaké se přiznávati. Mus. 1880. 457. Článek víry. Sych. Kolik děr, tolik věr, kolik mlynářův, tolik měr. Prov. Kolik mlynářů, tolik měr, kolik farářů, tolik věr. Vz Mínění. Bl. 296. Víru vyznávati; k víře nutiti; vyznávatel víry, vyznání víry. J. tr. K víře a ke křtu nemá nikdo nucen býti. Rb. Víry otců svých od- stoupiti, se odříci. Zk. Dal se na jinou víru. Sych, Jg. Přejíti na jinou víru, lépe: dáti se, obrátiti se na jinou víru. Jv. Není naší víry; Oba jsou rozdílné víry. Šd. Víry ru- šitel. Reš. Přednesli-li co ve článcích svých, ježto by bylo proti víře a pravdě; Kážete to, co z víry není. Pal. Dj. III. 3. 80, V. 1. 202. Nepotřeboval on nějakého ve víře do- plňování; Hluboké vnikání v podstatu víry; Hlavitý článek křesťanské víry; Ochotné přijetí víry jejich; Tudy musili apoštolé především v hlavitých městech ohniska víry založiti; Tou naukou podvracovali celou víru křesťanskou; Víru čistu, přesnu a ne- pokálenu zachovati. Sš. I. 3, 21, 24, 28, 143., II. 9, L. 121. Křesťanské víry veliký protivník. Pass. 31. Kacieř jest dnes, co dieš, když zajtra bade držeti obecnú vieru? Také hlúpým a sprostným vieru tvú zvě- stujme. Hus II. 232, III. 90. — (Tč. ). V. = dověrnosť, das Zutrauen, Vertrauen. Tak v. a láska se tvrdí. Har. Nejsme do nich té víry, žeby závazkem svým věrně stáli; Zmr- hali si víru. Sych. Víra v moc; Mějte víru, že....; pevné víry býti, že... Us. Dch. Společná v. vaše a moje. Sš. I. 23. Víru a přízeň ke mně ukázal. Us. Víru někomu v něčem míti. Alx. Však jmě vieru k voje- vodě. Rkk. 10. Kristus věrou v srdce přijat bývá. BR. II. 10. a. Nejsú viery a naděje veliké k Bohu, aby jim dal hodného vla- daře duchovnieho; Ukázal, že ta žena jest věččie viery než to knieže. Hus I. 460, II. 404. Vieru živou k Bohu míti. Chč. 302. Kde není lásky, tu není víry. Prov. Šd. Vsěch sto jmieše mocná paže, k Výhoňu v utrobách statnú vieru. Rkk. 30. — V. = hodnosť víry, kredit. Svědek víry hodný. Solf. Tuto poslední vůli pro lepší víru i váhu vlastní rukou podpisuji. L. K větší víře toho. Zlob. Kdo mluví bez míry, ne- dávej mu víry (ten má málo víry); Oby- čajné málo víry, kde je mnoho řeči. Na Mor. Tč. V mnohých vecách víra sa k vě- rení zmenšuje. Na Slov. Tč. Bůh vie, čím to oni vám zaplatia, nebo je chudoba, neb i ty koze na víru (na úvěr) vzali. Sl. let. VI. 341. Kdyby hned měl za víru (kdyby mu věřili), nevyhrál by. Us. Vk. Naše víra je nyní velmi nízko vzata (málo vážena). U Rychnova. Já bych mohla dělat všecko možné, nemám víry. Us. Vk. Ten jest znal pod svú dobrú vierú, že jest jich Jakub na to navedl. NB. Tč. 272. Kristu víru při- dati. Sš. J. 61. Přijímali ku své víře a duši, že jest v pravdě tak. Pam. Val. Meziř. 195. Kterým dobrodiní prokazoval a plnou víru dával. Ddk. III. 31. Pravím, králi, při mé víře. Smil. Což ještě nemáte víry? Br. Osud Táborův poddavších se na česť a na víru; Vojín český ve válce jatý propuštěn-li na česť a na víru; Vězňové jatí měli všichni svobodu míti, urození na česť a na víru, jiní za rukojemství; Slibujeme sobě pod našimi ctmi a vírami, že sebe nikterak ne- opustíme. Pal. Dj. III. 2. 77., IV. 1. 468., V. 1. 68., V. 1. 219. (Šd. ). Slíbil pode ctí a pod věrú býti s Pražany. Let. 27., Tov. 109. Za věrú k někomu sníti (věrou jsa ubezpečen). Dal. 86. Na tvú vieru a duši sestru ti porúčiem. Št. To ctí a věrou svou skrze ruky dání slíbili. V. Tobě velikú víru dávají; Slibujem naší dobrú věrú bez zlej lsti; Slibujem naší dobrú věrú křesťanskú sami za sě; Pod ztracením cti a víry naší slibujem; Vyznali jednostajně a na svú vieru vzali; Vyznala i svědčila a to berúc k své vieře, že to nijak nenie. Arch. II. 14., I. 144., 195., 200., 421., 425. (Šd. ). Čtyři mají na svú víru vzíti, že jsú právě přisáhali; Maji na svú víru vzíti, že jim svědomo, že jest ty škody vzal; Slíbil mi pod věrou a pode té pře stracením, aby... Půh. I. 216., 260., 338. (I. 149., 307., 310., 382., II. 160. ). Očím před ušima víra. Prov. Šd. Kde víry máš, užívej ji, ne však na zmar. Lb. Cf. V. = věrnosť. — V. = věrnosť, Treue u. Glau- ben, die Treue, das gegebene Versprechen, Wort. V-u držeti, zastati, vyplatiti, vyvaditi, zdržeti, Wort halten; víry nezdržeti; s vě- rou se chybiti; k víře dáti, poručiti; na svou v. slíbiti; věrou a slibem se zavázati; víru zastaviti, zavaditi, zavázati; na svou česť a viru slíbiti něco (cf. V. = hodnosť víry); na mou víru; víry a slibu manželského neza- chovati; něco k víře povědíti (v tajnosti). V. Žije s ňum (s ní) na víru, žijú spolem na víru (v divokém manželství). U Opav. Klš. Slí- bili si víru = zasnoubili se. Na Slov. Dbš. Obyč. 15. U dievčaťa věra ako v koši diera. Sl. ps. 81. U vieře sobě státi. Alx. 1113. Vieru od někoho čekati. Alx. Králova to ráda slíbi i da jemu na to vieru. Kat. 579. Na víru někoho vzíti = k věrnosti zavázati; víra manželská = věrnosť; člověk víry prázdný. S. N. V-u někomu držeti, Br., za- chovati. Solf. Zachová, jako žid, víru. D. Prov. Víru svou rušiti. Apol., Dal. 105. Apol. V-u k někomu zdržeti, slíbiti. Dal. 23., 28. Uhřie viery nezdržechu. Dal. 79. Na něčí víru a věrnosť se bezpečiti. D. Chud nevěren, chodoba vieru lámá. Smil., Č. M. 175. Zlato, střiebro vieru lomie. Smil v. 459. Svou v. někomu slíbiti. Rkk. Ctí a věrou zavázati. Bráti něco na svou víru a duši (Cf. V. = hodnosť víry). D. Na víru koho vzíti. St. skl. V. plzká (nestálá). Viera vieře pomáhá, kdeť jsú dva sobě věrná. Mus. Pravím vám pod svou věrou. č. exc. Aby byl odsúzen cti a víry. Tov. Také jest mnohá ženská viera jista jako v plotie diera. Boč. Přislíbiti na svou česť a víru, na svou víru a duši. J. tr. Cti a věrou. Václ. VII. V něm není víc víry než v ko- máru sádla. Bayer. Na penězích, opatrnosti a víře vždycky spíš při počtu se nedostává nežli nadbývá. Hkš. Polož míru a drž víru. Pk. Víra víře pomáhá. Č. — V. = důvěr- nosť k někomu, že zaplatí, der Glaube, Kre- dit. V. lepší než hotové peníze. Ros. Na v-ru něco někomu dáti (na úvěrek, půjčiti). Na víru bráti, vzíti. Bern. — V. = svěřené zbožie, das anvertraute, geliehene Gut. Svú víru (i. e. rukojmím) vypravuje. Kn. rož. §. 128. — V. = stolní kruh, podklad, der Tisch- ring, das Tischblatt, Tischrad. V. — V. muž- ská = bylina, máčka, vysoký bodlák, eryn- gium campestre, die Mannstreue, Bracken- distel. Kom. J. 136.