1. Víra1.
Víra (zastr. věra), y, f
., instr
. sing. věrou, pl. gt. věr, dat. věrám, lok
. věrách, instr. věrami, v ostatních pádech podržuje se
í. Vz Míra. —
V. =
pravda, die Wahr- heit
. To se k víře podobá, jest k víře po- dobno (-bné); k víře nepodobný; k víře podobná příčina, výmluva. V. Podobá se k víře; k v. podobnosť. Nz., D. Tomu bych dal za víru. Us. Ve množstvu milosrdie tvého uslyš mě u vieře spasenie tvého. Ž. wit. 68. 14. Mocí a vůlí boží, kterýž je může i chce věrou darovati
. BR. II. 515. Že by to k vieře podobné nebylo, by žid jie ze vsi přídúcí bez základu (ohne ein Pfand) pojčívati jměl. NB
. Tč. 67. Není to k víře podobné, což zákonníci praví; Věci k víře nepodobné
. BR. II. 175. b
., 217. b. —
V. =
věření v něco, přijímání za pravdu, o čemž nám schází vlastní poznání, der Glaube, Glauben, das Führwahrhalten. S. N. V. (subjektivně jako vniterní stav něčí) = ochotné přijetí nauky Kristovy a jí životem svatým osvědčování. Sš. I. 23. Slepá v. (beze všech důvodův). Marek, S. N. K víře přivésti = přemluviti. V. V-u něčemu dáti, přiložiti. Háj
. Víra mu do hrsti přišla (ne- chtěl věřiti až po škodě. Vz Škoda)
. Č., Plác. Někomu víru dáti na jiného, Glauben beimessen wider Jemanden. Řd., J. tr
. Ze lži lidé neumírají, jen že potom víry ne- mají. Hkš
. K zprávám nejistým víry nepři- kládali
. Skl. I. 56. Že dobrú věrú žaluje. CJB. 395
. Aby, ktož slyší slovo boží, při- dal k němu víru.
Chč.
P. 48. b. Falešným šohajíčkům víry nepřidávejte. Sš. P. 302. Místo
víru dáti, přiložiti doporučuje Ht. Brs. 276. a 277
.: uvěřiti; sr. však předcházející doklady. V. není pouhé povolování prav- dám nauky křesťanské, nýbrž jí celou utro- bou a myslí svojí pochopení a jí celého člověka a všech mohutností jeho, mysli, citu a vůle dokonalé podrobení; Menší stu- peň víry, v
. počátečná, v. vezdy rostoucí
, zmáhající a zdokonalující-se; ve víře se vždy rozhojňovati; Měli tedy oni ovšem víru v Krista, ač jen zavinutou
, touchou a touhou jenom se jevící; Že by člověk z víry samé mohl ospravedlnění dojíti; V. jest vý- minka, prostředek, osnova
, kořen, na němž ospravedlnění stavěti se musí, poněvadž jest začátek a síň všeho obrozeného života; Že zmařena, neplatna učiněna, zničena, vy- prázněna jest v., že všechnu hodnotu, sílu a moc potratila; Pevnosť, odhodlanosť víry, jarosť víry, utužení víry; Abraham nevrtkal, neviklal se u víře: víra jeho neoslabovala nýbrž vytrvala a ostála i obdržela proti vše- likým námitkám nemožnosti tuto se nasky- tujícím; Opisuje povahu víry Abrahamovy; V. ta všecko přesahovala, takové výše do- sáhla, tak horovala, že
....; V. podobně se dokonává vyznáním; V.
u člověka má roz- ličné stupně a již rozhodnější a osvícenější jest, již v obojí stránce té nedostatek má nějaký a mdlobě podrobena jest; Potvrzeni byli v té, kterou byli ujali, víře v Pána co messiáše; Předce ujali víru v Krista a tu vy- učuje apoštol požehnané následky víry té; Tou zradou nemají se dáti zviklati ve víře; Abyste se nezviklali u víře, abyste jistoty 255* v ní neztratili; Apoštolé měli se svízely svými ve víře utužovati; Ale v. ta se měla spolu účinlivě projevovati; Stálosť a ne- vrtkavosť u víře; Živou a horlivou vírou se před jinými vynaznačoval Štěpán a víru tu skutky v životě dokazoval; V. jeho byla vněšná a nepronikla až ku podmanění sobě rozumu jeho, tím méně prostoupila hloub žádostí a tužeb jeho; Důvěra z víry počá- tečné vzešlá; Měli zajisté zavitou víru v pro- středníka, ač ještě rozvita nebyla; Z čehož viděti, že sami divové nestačí k zarození víry v srdcích lidských, nýbrž že k tomu zvláštní milosti boží třeba; Ke stupni víry člověka hleděl; V. zárodná, vz Zárodný. Sš. I. 25., 26, 38., 46., 48., 54
., 57, 110, 133., J. 41, Gl, 217, 249, 230, II. 238, Sk. 69, 97, 168, 171., Ms. 35, 42. (Hý. ). Víru něčí podvrátiti. Us. Dch. V. hory pře- náší. Na Mor. Tč. V. uzdravuje. Us. Z bab- ských povídaček nejde člověku víra
. Šml. v Osv. 1880. 141. Víra jest dar boží
. Dač. I. 288. Sv. Pavla na víru obrácení. Us. Šd. Otčenáš a apoštolské vyznání víry mají lidu vštípeny býti v jazyku latinském i zem- ském. Ddk
. IV
. 281. Bojíte se, snad malé víry jste? Sš. P. 16. Drží (hřebík, uzel) jako helvetská víra, jako stará víra, jako židovská víra. Us. Kfk, Sd
. Zachová to, jako žid víru. Vz Sliboval. Lb. Ale skut- kem a pravdou musí každý víry a pokání dokazovati; Odpuštění hříchů by nebyl do- šel, kdyby sám byl víry pravé neměl; V tom záleží, aby člověk z víry pravé přikázání boží ostříhal; Bude k věčnému životu při- veden a to ne pro svou víru ale skrze víru
. BR. II. 13
. a, 39
. a, 112. a, 631. a. U víře své tvrdě stojí. Pass. mus. 365. Božská podstata lépe věrou dosažena a poznána býti může, nežli hlubokým a bedlivým zpy- továním. V. Viera jest základ a kořen všeho dobrého. Št.
Kn. š. 7. V. jest založenie věcí nadějných a neviděných; Jenž blúdi u vieře o těch věcech; Vieru měj živú, milováním omaštěnú; Učenie sě od viery počíná; Pro hřiechóv rozmnoženie lidé ho (Krista) ne- vidie živú věrú; I vece jim: Co blázniví jste malé viery?; Vedlé miery viery člo- věka bývá milosť božie dána; Hřeší-li tak, tehdy viery nemá aneb u vieře vrtlá; Viera bez skutkóv mrtva jest; Kněžie a zákon- níci majíce velikú péči o platy a o tělestné potřeby, jsú malé viery; Pane, přimnož nám viery; Zaslúžil jest sobě, že ho Ježíš naučil i o svém božství vieře; V. a ústy vyznanie viery člověka nespasí bez napl- nění vóle božie; S pravú věrú na naději čaká jeho v nebi požívati po tomto životě; V. jest první ctnosť od Boha vlitá, na níž jako na dně neb krumfeštu má každá ctnosť založena býti; V. jest o těch věcech, jichž nyní nevidíš, neb by (bys) viděl, již by viery z toho neměl; V. jest založení věcí, o kterýchž naději máme, duovod věcí ne- viditelných; Kořen vyznání jest víra srdce; Všelijaké přijímá (Bóh), jenž k němu živú věrú jdú; V. jest o minulých i o budúcich věcech; Také naděje jest toliko o dobrých věcech, ale v. o dobrých i o zlých; Z toho dóvodu viery a poznánie vezmi, že té viery živé zlí nemají a cožkoli mají, mrtvú vieru mají; Od pravé viery odstoupiti. Hus I. 4, 86, 332, 383, II. 10, 48, 49.
, 50, 230, 296, III
. 26, 153, 155, 156, 159, 292, 301. (Tč. ). Víra naději nic nepůjčuje. Pk. —
V. =
náboženství, der Glaube, die Religion
. Pravá v
. obecná křesťanská; od pravého vyznání víry odstoupiti, odpadnouti. V. Obrá- til se na katolickou víru. Sych. V té víře do smrti setrvám. St. skl. K víře nějaké se přiznávati. Mus
. 1880. 457. Článek víry. Sych.
Kolik děr, tolik věr, kolik mlynářův, tolik měr. Prov. Kolik mlynářů, tolik měr, kolik farářů, tolik věr. Vz Mínění. Bl.
296. Víru vyznávati; k víře nutiti; vyznávatel víry, vyznání víry. J. tr. K víře a ke křtu nemá nikdo nucen býti. Rb. Víry otců svých od- stoupiti, se odříci. Zk. Dal se na jinou víru. Sych, Jg. Přejíti na jinou víru,
lépe: dáti se, obrátiti se na jinou víru. Jv. Není naší víry; Oba jsou rozdílné víry. Šd. Víry ru- šitel.
Reš. Přednesli-li co ve článcích svých, ježto by bylo proti víře a pravdě; Kážete to, co z víry není. Pal. Dj. III. 3. 80, V. 1. 202. Nepotřeboval on nějakého ve víře do- plňování; Hluboké vnikání v podstatu víry; Hlavitý článek křesťanské víry; Ochotné přijetí víry jejich; Tudy musili apoštolé především v hlavitých městech ohniska víry založiti; Tou naukou podvracovali celou víru křesťanskou; Víru čistu, přesnu a ne- pokálenu zachovati. Sš
. I. 3, 21, 24, 28, 143., II. 9, L
. 121
. Křesťanské víry veliký protivník. Pass. 31
. Kacieř jest dnes, co dieš, když zajtra bade držeti obecnú vieru? Také hlúpým a sprostným vieru tvú zvě- stujme. Hus II. 232, III. 90. — (Tč. ).
V. =
dověrnosť, das Zutrauen, Vertrauen. Tak v.
a láska se tvrdí.
Har. Nejsme do nich té víry
, žeby závazkem svým věrně stáli; Zmr- hali si víru.
Sych
. Víra v moc; Mějte víru, že....; pevné víry býti, že... Us. Dch. Společná v. vaše a moje. Sš. I. 23. Víru a přízeň ke mně ukázal. Us. Víru někomu v něčem míti. Alx. Však jmě vieru k voje- vodě. Rkk. 10. Kristus věrou v srdce přijat bývá
. BR. II. 10. a. Nejsú viery a naděje veliké k Bohu, aby jim dal hodného vla- daře duchovnieho; Ukázal
, že ta žena jest věččie viery než to knieže. Hus I. 460, II. 404. Vieru živou k Bohu míti. Chč
. 302. Kde není lásky, tu není víry. Prov. Šd.
Vsěch sto jmieše mocná paže, k Výhoňu v utrobách statnú vieru. Rkk. 30. —
V. =
hodnosť víry, kredit. Svědek víry hodný. Solf. Tuto poslední vůli pro lepší víru i váhu vlastní rukou podpisuji. L. K větší víře toho. Zlob. Kdo mluví bez míry, ne- dávej mu víry (ten má málo víry); Oby- čajné málo víry, kde je mnoho řeči. Na Mor. Tč. V mnohých vecách víra sa k vě- rení zmenšuje. Na Slov.
Tč. Bůh vie, čím to oni vám zaplatia
, nebo je chudoba, neb i ty koze na víru (na úvěr) vzali. Sl. let. VI. 341
. Kdyby hned měl za víru (kdyby mu věřili), nevyhrál by.
Us. Vk.
Naše víra je nyní velmi nízko vzata (málo vážena). U Rychnova. Já bych mohla dělat všecko možné, nemám víry. Us. Vk. Ten jest znal pod svú dobrú vierú, že jest jich Jakub na to navedl. NB. Tč. 272
. Kristu víru při- dati. Sš
. J. 61. Přijímali ku své víře a duši
, že jest v pravdě tak. Pam. Val. Meziř. 195. Kterým dobrodiní prokazoval a plnou víru dával. Ddk. III. 31. Pravím
, králi, při mé víře. Smil. Což ještě nemáte víry? Br. Osud Táborův poddavších se na česť a na víru; Vojín český ve válce jatý propuštěn-li na česť a na víru; Vězňové jatí měli všichni svobodu míti, urození na česť a na víru, jiní za rukojemství; Slibujeme sobě pod našimi ctmi a vírami
, že sebe nikterak ne- opustíme
. Pal. Dj
. III. 2. 77.,
IV. 1. 468., V. 1
. 68
., V. 1. 219
. (Šd. )
. Slíbil pode ctí a pod věrú býti s Pražany. Let. 27.
, Tov
. 109. Za věrú k někomu sníti (věrou jsa ubezpečen)
. Dal. 86.
Na tvú vieru a duši sestru ti porúčiem. Št. To ctí a věrou svou skrze ruky dání slíbili. V. Tobě velikú víru dávají; Slibujem naší dobrú věrú bez zlej lsti; Slibujem naší dobrú věrú křesťanskú sami za sě; Pod ztracením cti a víry naší slibujem; Vyznali jednostajně a na svú vieru vzali; Vyznala i svědčila a to berúc k své vieře, že to nijak nenie
. Arch. II. 14., I. 144
., 195., 200., 421., 425. (Šd. ). Čtyři mají na svú víru vzíti, že jsú právě přisáhali; Maji na svú víru vzíti, že jim svědomo, že jest ty škody vzal; Slíbil mi pod věrou a pode té pře stracením, aby... Půh
. I. 216
., 260., 338
. (I. 149., 307., 310., 382., II.
160
. ). Očím před ušima víra. Prov.
Šd. Kde víry máš, užívej ji, ne však na zmar. Lb. Cf. V. =
věrnosť. —
V. =
věrnosť, Treue u
. Glau- ben, die Treue, das gegebene Versprechen, Wort. V-u držeti, zastati
, vyplatiti, vyvaditi, zdržeti
, Wort halten; víry nezdržeti; s vě- rou se chybiti; k víře dáti, poručiti; na svou v. slíbiti; věrou a slibem se zavázati; víru zastaviti, zavaditi, zavázati; na svou česť a viru slíbiti něco (cf. V. =
hodnosť víry); na mou víru; víry a slibu manželského neza- chovati; něco k víře povědíti (v tajnosti). V. Žije s ňum (s ní) na víru, žijú spolem na víru (v divokém manželství). U Opav
. Klš. Slí- bili si víru = zasnoubili se. Na Slov
. Dbš. Obyč. 15. U dievčaťa věra ako v koši diera
. Sl. ps
. 81
. U vieře sobě státi. Alx. 1113. Vieru od někoho čekati. Alx. Králova to ráda slíbi i da jemu na to vieru. Kat
. 579. Na víru někoho vzíti = k věrnosti zavázati; víra manželská = věrnosť; člověk víry prázdný. S
. N. V-u někomu držeti, Br., za- chovati. Solf. Zachová, jako žid, víru. D. Prov. Víru svou rušiti. Apol., Dal. 105. Apol. V-u k někomu zdržeti, slíbiti. Dal. 23., 28. Uhřie viery nezdržechu. Dal. 79. Na něčí víru a věrnosť se bezpečiti. D. Chud nevěren, chodoba vieru lámá. Smil
., Č. M. 175
. Zlato, střiebro vieru lomie. Smil v. 459. Svou v. někomu slíbiti. Rkk. Ctí a věrou zavázati. Bráti něco na svou víru a duši (Cf. V. = hodnosť víry). D. Na víru koho vzíti
. St
. skl. V
. plzká (nestálá). Viera vieře pomáhá, kdeť jsú dva sobě věrná. Mus. Pravím vám pod svou věrou. č. exc. Aby byl odsúzen cti a víry.
Tov. Také jest mnohá ženská viera jista jako v plotie diera. Boč. Přislíbiti na svou česť a víru, na svou víru a duši. J. tr. Cti a věrou. Václ.
VII. V něm není víc víry než v ko- máru sádla
. Bayer. Na penězích, opatrnosti a víře vždycky spíš při počtu se nedostává nežli nadbývá. Hkš. Polož míru a drž víru. Pk. Víra víře pomáhá. Č. —
V. =
důvěr- nosť k někomu, že zaplatí, der Glaube, Kre- dit
. V. lepší než hotové peníze. Ros. Na v-ru něco někomu dáti (na úvěrek, půjčiti). Na víru bráti, vzíti. Bern. —
V. =
svěřené zbožie, das anvertraute
, geliehene Gut. Svú víru (i. e. rukojmím) vypravuje. Kn. rož. §. 128. —
V. =
stolní kruh, podklad, der Tisch- ring, das Tischblatt, Tischrad
. V. —
V. muž- ská =
bylina, máčka, vysoký bodlák, eryn- gium campestre, die Mannstreue, Bracken- distel. Kom. J. 136.