Vrchol
Vrchol, u, vrcholec, lce, vrcholek, vrchůlek, lku, vrcholík, u, vrcholeček, vrcholček, ečku, vrcholíček, čku, m., vrcholka, vrcholečka, y, vrchol, e, f. = vrchní čásť, konec nějaké věci, der Gipfel, der Scheitel, die Spitze. Stoja hory vlevo, na jich vrcholi na vysokej zíra jasné slunéčko. Rkk. 18. V. střechy. Mus. V. hory = nej- vyšší bod temene hory. Vz Hora. V. skály. Dch. Rovno kráčajúc na vrchol vrchu. Sl. let. II. 202. Až po dnešní den zdobí v. jeho (Řípa) kaple sv. Jiří. Ddk. III. 8. Na v-ly svých černobílých praporů zavěšují Tataři hrsť vlny. Ddk. V. 224. V. křivky (horní a spodní), Stč. Dif. 148., vlny mořské (hřbet). Stč. Zmp. 755. V. kuželosečky. Vnč. 10. — 263* Přenes. V-lu slávy, štěstí dojíti, dostoupiti;
v. něčeho míti; na v. něco hnáti. Dch. Na
v. slávy a moci dospěti. Šb. Stř. I. 151.
Stál na v-lu své moci a slávy. Šb V. vášně.
Dk. P. 127. Říše dosáhla nejvyššího v-lu
moci. Lep.. J. Dj. I. 26. V. poesie, rozkvětu
literatury. Mus. 1880. 273., 276. R. 1003.
dosáhla tudíž Polska vrcholu moci své; Stáltě
zajisté té doby na v-lu moci své; Po smrti
Oty III. král Vladislav dosáhl v-le své moci
a vážnosti; Tradice vydávala německou
korunu za v. moci pozemské. Ddk. II. 63.,
135., III. 244., V. 322. (Tč. ). Až lidé v-lu
svatosti dostihnou. Sš. II. 116. Vrcholku
dojíti. Dch. Drží se jen takořka ve vrchol-
cích dějin, aniž sestupuje do podrobností.
Pal. Dj IV. 2. 63. — V. neb roh = bod,
ve kterém se řezají přímky, der Scheitel, die
Spitze. V. jehlance, Sedl., úhlu (úhlový), troj-
úhelníku (trojúhelníkový). Nz. V. úhlu jest
průsečník obou ramen. Blř. V. kužele. Us.
Uhel vrcholu či vrcholový. Nz. V. osový =
bod, jímž se křivka se svými osami protíná;
v. hrotu (roh, die Ecke). Jdč. IV. 73., II
29. (Cf. Jdč. I. 7. 27. ). V-ly či aspidy =
ony dva body ve dráze oběžnice nějaké,
z nichž jeden slunci nejblíže, druhý od slunce
nejdále jest. Stč. Zmp. 162. Rovnice v-lu,
Scheitelgleichung, f. Nz. — V., vrcholek, vr-
cholka = pích mlýnský, má způsob berana
a zdvíhá se klaničkou, die Stampfe Us. — V. = horní čásť stromu, špička, palička, věník, die Spitze, der Wipfel. Schnutí v-le. V. useknouti. D. K dzěťom svým pospíchala, všecky je povešala na haluzku lipovú a sama na v-lu. Sš. P. 91. (Tč. ) — V., a, m., osob. jm. Vz Blk. Kfsk. 1094. — Vz Vršek.