OchabitiOchabiti, il, en, ení;
ochabovati; oslabiti, zemdlíti, schlaff, kraftlos machen, schwächen. —-
co. Zármutek nervy ochabuje. Sš. L. 204
. —
koho čím v čem. Aby ničím uprostřed širého světa se o. nedali v poselství svém. Sš. L. 125. —
co k
omu. Ochabuje dobytku střeva nať sama. Puch. —
se = ochaběti, zemdleti. A kdyžť potuchne v kterú chvíli (milosť k Bohu), ochabíť sě člověk. Št. 193. —
se čeho. A
již vše nás mrzí, všeho se chcem ochabiti. Št.