4 Ukázati
Ukázati, ukáži, ukaž, že (íc), al, án, ání; ukazovati = prstem, rukou atd. něco naznačiti, zeigen; k ...

1 Lze
Lze. Lze má Mkl. S. 162., 652. za lok. sg. neutr. z lř. g-6 v lbgtk-B. Také dle Ht. Sr. ml. 322. jest ...

3 Složený
Složený; složen, a, o, zusammengelegt, zusammengesetzt. Složenýma rukama seděti. Jel. List s-ný se pečetí. ...

1 D
D jest co do zvuku souhláska němá a- to střední souhláska zubná. Zk. Při zubňém d zavírá se průlina ústní ...

5 Život
Život, a, živótek, živůtek, tka, živóteček, živůteček, čka, m.; strany genitivu vz a. Život, skr. gívátu, ...

5 Základ
Základ, u, m. = zakládání, založení ně- jakého stavení i to, co se zakládá, grunt, das Gründen, Begründen, ...

5 1. Žíti
1. Žíti, živu, živeš, imper. živ(i), přech. živa (ouc), žil, žil, živení; místo těchto ná- ležitých tvarů ...

5 2. Žádný
2. Žádný; žáden, dna, dno = ani jeden, nikdo, strb. žadant z koř. žed-. Gb. v Listech filolog. X. 264. ...

2 Přezděv
Přezděv, u, m., přezdívka, převzdívka, y, f., na Mor. a Slov. přezvisko, a, n. Pře- zděv. Č. P. z pře-vz-děti, ...

4 Ten
Ten, ta, to; gt. toho, té, toho; dat. tomu, té, tomu; akk. toho (u životných; u neži- votných: ten), ...

4 Věděti
Věděti (v již. Čech. vědíť, Kts. ), vím (zastr. vědě), víš, ví, víme, víte, vědí (ne: ví; na Zlínsku ...

1 J
J jmenuje se je nebo jota a jest dle na- strojení mluvidel ústních podnebnice; střed jazyka vztýčí se ...

5 Zápisník
Zápisník, a, m., zápisnice, e, f. = který n. která má na něco zápis, na koho zápis v knihách jest, zní, ...

4 U
Místo u psávali 11. stoletím počínajíce v násloví také v, v 15. století skoro vý- hradně; ve 13., 14. ...

5 Zastaviti
Zastaviti, stavím, stav, stavě (íc), il, en, ení; zastavovati. Vz Zastavěti. — Z. = za něco, někde postaviti, ...

4 V
V jest retozubná souhláska jako f, při nichž jeden (obyčejně dolení) ret a protější zuby průlinu přehrazují; ...

4 Tkadlcovství
Tkadlcovství, n. = řemeslo, jehož úko- lem jest zhotovovati všeliké tkaniny z příze lněné a bavlněné, ...

4 Uvésti
Uvésti, uvedu, veď, veda (ouc), vedl, ve- den, ení; uvoditi, il, zen, ení (na Slov. děn, dění); uváděti, ...

3 Štědrovnice
Štědrovnice, e,f. vánočka. Us. v Krkonš., u Jič., u Tábora. Kšá., Dšk., Sít. U morav. Jičína : štědrounice. ...

4 Věty podřadně složité
Věty podřadně složité. A) Věta příslo- večná, adverbialná (en. adverbialis) vzniká tedy, když se příslovečné ...

3 Škoda
Škoda (zastaralé škůda), škůdka, y, f. Strsl. skada ze sked (šted) -|- a, defectus. Mkl. B. 38. Pol. ...

1 Jmen vlastních užíváme v pluralu
Jmen vlastních užíváme v pluralu, když muže podobné povahy míníme; při jménech míst, když potomstvo zakladatelovo ...

5 Země
Země, ě, zem, i, f., vz Hráze. Dle Brs. země lépe než zem. Země skloňuje se podlé Bůže, zem podlé Kosť. ...

1 L
L je 14. písmě v abecedě české a jedno z jazyčných plynných. Vz Hláska. Stará bul- harština neměla samohlásek ...

2 Právo, a
Právo, a, n., právíčko, strč. pravda, vz Pravda (ku konci). P., das Recht, ein Wort derselben Anschauung ...

1 Co
Co, což. Co, gt. čeho, dat. čemu, akk. co, lok. v čem (v obec. mluvě: v čom; vz o se přehlasuje), instr. ...

1 Infinitiv
Infinitiv, u, m., způsob neurčitý (časo- slova). — a) Infinitiv jest jméno, přípona jeho -ti u přirovnání ...

4 Transgressiv
Transgressiv, u, m., z lat. = přestupný způsob, přestupník, přechodník, poněvadž se jím vztažná zájmena ...

3 2. Státi
2. Státi (ze stojatí, oj se vysulo a ná- hradou za ztracenou slabiku a se dloužilo. Gb. Hl. 127.), ...